Především je třeba zdůraznit, že nejsme žádní andílci,


což lze zjistit třeba na nádržích.

Ti totiž nemají rohy.

Filosofii však máme všichni stejnou a mírumilovnou, v pohodě si zamotorkařit.

Ke všemu se stavíme čelem,

případně kapotou. Prchající stan mezi námi prchal zcela přirozeně, vždyť je to taky motorka. Mám na něj jen ty nejhezčí vzpomínky, několik let jsem byl řidičem.

Každý rozjezd musí mít svého velitele, v tomto případě velitelku. Neni to rozhodně žádný ořezávátko, ale žena na svém místě nebo přesněji sedle...hezky na kolínko,

a pak dělá jakoby nic.

Poslouchat musí i největší tvrďáci

Každá spanilá jízda má svoje pravidla. Nejdříve se všichni sjedou na daném místě v přesný čas,

pak zaparkujou stroje,

seřadí do lajny sedla

a vyrazí se na pokec, vždyť jsme se někteří skoro půl roku neviděli. Třeba naposled na podzim při zavírání sezóny.

Slunce se smálo a rozdávalo úsměvy na všechny strany.


I když vážnost motorkářkému řemeslu je třeba také dodat.

...pro šťouraly...jezdí i blondýny.

Součástí je taky procházka depem na téma...tak co je kde u koho nového. A k vidění bylo ledacos. Třeba vymakaný trojkolky

již zmíněné krasavice, co mají řídící a hnací kola obráceně

a nebo to může být s kolama úplně jinak.

Barvy strojů jsou nápaditý

ani nevadí že Kawina neni zrovna zelená.

Někde je zase zachováno pohodlí, jako v obejváku u televize.

Krása starých časů však zůstává nedotčena.

a pérák...no to už vůbec.

Motorkáři nevymřou, jelikož se starají o potěr od útlého mládí bez ohledu na pohlaví

a někdy ještě od útlejšího.

Startovní číslo 283 samozřejmě také nemohlo chybět.

Soustředění na blížící se povel bylo další součástí programu.

Spanilá jízda rozhodně nejsou závody, ale aby nedošlo k mýlce, tento tvor nepředjímá rychlost, natož aby aspiroval na vodiče. Je pouze pevnou součástí Horního náměstí v Olomouci, a jak je den dlouhý, tak se nehne.

K pravidlům taky patří, že motorky mají v tomto případě všude přednost. I na přechodu. Na hlavních silnicích na to bedlivě dohlížejí policisté, v obcích hasiči.

A nesmí se zapomínat ani na zdánlivé maličkosti, třeba kolona nesmí být rozdělena na železničním přejezdu. I znalost jízdního řád je součástí příprav.

Kulisa byla připravena, a tak z ticha nastartovaly všechny stroje. V čele Policie,

a pak vyrazili ostatní.

Na kostkách nic moc,

což šlo některým vyčíst z tváří,

ale pak už se přejelo na asfalt.

Jedno z pravidel říká...jezdí se maximálně v dvojřadu po dělící čáru. Levá polovina slouží především pořadatelům k nutnému servisu.

V lesních stínu nás bylo dobře vidět.

Celou trasu lemovali pasivní motorkáři, kteří k doplňování tekutin používají bidony.

Ti aktivní...co se dá dělat...no prostě všechno má svoje.

Na závěr se profrčela trať Ecce Homo, kde se jezdí automobilové závody. Každý to vzal po svém. Někdo na pohodu,

jiní na ještě větší

Další trošku přitlačili,

o něco rychlejší se nevešli do snímku

a někteří do snímku přijeli, i když tam v době cvaknutí ještě nebyli.

...někdo to naopak vyloženě odfláknul.

Všichni se pak v různých časových odstupech sjeli nahoře.

ještě se naposled projít po parkovišti

a pak se rozjet domů nebo vyrazit na dovolenou.
