"Tak... byl jeden čuník a všichni mu říkali: nelez do žita. Jenže, ten čuník se každou noc podhrabal a šup do žita. A tam se měl..."
"... jako prase v žitě.," dokončil syn. "A to je celý?" zeptal se znuděně.
"Ne, to má ještě pokračování. Ten čuník byl ze všech nejtlustší a když přišla doba zabíjaček, šel první na řadu," pokračoval tatínek.
"Zabili ho?" zeptala se dcerka se zatajeným dechem.
"No jo. Ale ty ostatní potom taky. Ale jenom ten jeden si moh opravdu říct: byl jsem v žitě."
_________________________
A zazvonil zvonec a rozprávky je koniec.
A ponaučenie pre slovenské deti?
Byť v žite je oveľa lepšie ako hádzať flintu do žita. Či už sa tam podhrabete v noci a užívate si, čo sa dá, alebo vás tam odvezú za bieleho dňa limuzínou a fotia vás, je jedno. Dôležité je, aby ste si mohli raz povedať: bol som v žite.
Zdroj:
