za počítačema někde daleko
sedí lidi
a čekají
až se to rozbije samo
až přestaneš psát jemu
a začneš psát „jsi vzhůru?“
až budeš potřebovat rameno
který tě nebude znát dost na to
aby se ptalo
za počítačema někde daleko
v bezpečí vlastního pokoje
lajkujou tvoje příběhy
ten s kávou
ten s úsměvem
ten, kde nejsi sama
a všichni vědí
že jsi
a já mezi nima
kliknu na srdíčko
jako by to bylo něco víc
jako bych tím mohl
přepsat realitu
ale jediné co dělám
je že ti tiše držím místo
pro chvíli
kdy se ti to zase rozpadne
a budeš hledat někoho
kdo byl celou dobu po ruce
ale nikdy dost blízko






