Julo si obzerá izbu s plesnivými stenami a dvomi posteľami v protiľahlých kútoch izby. Klaudia prejde do malej kuchynky, otvorí chladničku a začne sa v nej hrabať. Z kuchynky zakričí na Jula do izby.
Klaudia: Kozel, Staropramen, Budweseiser, Plzeň – co to bude?
Julo: To máte vždy takéto zásoby piva?
Klaudia sa stále špára v chladničke.
Klaudia: Johanu z toho vynech! Ta chlast nesnáší. Ke všemu co vykazuje promile, má averzi. Její táta byl prý ochlasta.
Julo zmĺkne. Klaudiina poznámka o jeho otcovi ho natoľko raní, že ju na chvíľku prestane vnímať.
Klaudia: Já se pivem nalévám, protože z něj údajně rostou prsa. Jen to není vidět. Mne snad dokážou zachránit jenom silikónové implantáty. Věděl’s to, že se dají sehnat i na splátky? Dneska si na splátky můžeš pořídit úplně všechno. I nový prsa. – Jaký si dáš?
Julo neodpovedá. Klaudia naňho zavolá z kuchynky.
Klaudia: Ptám se, jaký si dáš pivo?
Julo v izbe precitne.
Julo: To isté čo ty.
Vo vedľajšom byte sa spustí napoly hlasná hudba – slaďák. Klaudia príde do izby za Julom, ktorý sa nemá kam posadiť. V izbe je jediná stolička a aj tá je zaprataná vecami.
Klaudia: Jo, tobě schází židle. To víš, návštěvy zase tak často nemáme.
Klaudia odprace veci zo stoličky pri Johaninej posteli a ponúkne ju Julovi.
Klaudia: Tady.
Julo sa posadí na stoličku, ona mu podá jednu fľašku Pilsner Urquelle. Klaudia si vtom uvedomí hudbu vo vedľajšom byte, usmeje sa.
Klaudia: A máme to taky s hudbou.
Klaudia sa so svojou fľaškou usadí na svojej posteli oproti Julovi a koketne prehodí.
Klaudi: Tak co, budeme jen tak sedět a popíjet?
Julo: Poznáš Angela?
Klaudia: Kdo by ho neznal? Vždyť jsi udělal takové jméno, že vědí o něm i děcka na hřišti.
Klaudia si upije z fľašky a rukou si utrie ústa od pivovej peny.
Klaudia: Pišta ho znal taky. Angelo ho jenom využíval. Půjčoval mu prachy, za které pak chtěl nekřesťanský úrok. Pišta pak vypůjčené prachy odnesl do Rokovho kasina, kde je buď všechny prohrál, nebo to tam vybrakoval.
Julo: Ako to myslíš?
Klaudia: No že tam vyhrál tučný balík. Jak jinak? Rokovi šel tím děsně na nervy.
Klaudia neveriacky pokrúti hlavou.
Klaudia: Já ti nevím. Buď byl tak hloupý, že míval kliku, nebo tak chytrý, že to s tou ruletou doopravdy uměl. Dříve se mu dost dařilo. Poslední dva roky se mu ale začala hodně lepit smůla na paty. Bývával na dně. Johana ho nechala dokonce tady několikrát přespat. Předtím míval pokoj v kasinu. On té cimře říkal apartmán. Ale nebylo to tam o nic lepší než tady.
Klaudia ukáže rukou po izbe.
Julo: To je jediný dôvod, prečo Števo ležal Rokovi v žalúdku?
Hudba vo vedľajšom byte prestane hrať. Klaudia zovrie pery, premýšľa, či má pokračovať. Na chodbe čosi zašramotí. Pozrie sa smerom k dverám a stíši hlas.
Klaudia: Přepískl to. Pokoušel se Roka okrást. Sehnal někde programátora a ten napíchl dva z Rokových automatů tak, aby hodili cash. Jenomže ten trouba Pišta byl chamtivý a vybrakoval ty automaty během dvou dnů, což Rokovi neuniklo.
Julo: Vieš meno toho programátora?
Klaudia: Říkají mu Bakalár.
V dverách sa zjaví Johana.
Johana: Čo ten tu hľadá? Nech vypadne!
Johana sa obráti k Julovi a hrubo sa naňho oborí.
Johana: Hej, s tebou sa bavím! Zdvihni tú svoju farebnú riť z mojej stoličky a daj si odchod!
Klaudia: Klid, brouku! Mám to pod kontrolou. Když mu pomůžeme najít Pištovho vraha, splatí nám jeho dluh a ještě na tom něco taky vyděláme.Víš přece, že dlužíme dva měsíce za nájem.
Johana: Si šalená? Čo si mu nakukala?
Klaudia sa rozplače.
Klaudia: Zlato, promiň! Já jenom chtěla, aby jsme se nějak ty příští měsíce postavily zase na nohy. Nechtěla jsem nadělat problémy.
Johana okríkne Jula.
Johana: Čo zízaš? Padaj!
Klaudia prosí Johanu o odpustenie.
Klaudia: Zlato, prosím tě, nezlob se!
Julo niečo urýchlene načmára na papierik.
Julo: Tu je moje číslo, keby ste hocičo potrebovali.
Julo nechá papierik ležať na kredenci v kuchynke a odchádza z bytu. Johana si počká, kým zatvorí za sebou dvere, a potom spustí na Klaudiu.
Johana: Ako ti napadlo ho sem ťahať?
Klaudia opretá o stenu vzlyká od ľútosti a pomaly sa zošuchne na dlážku. Rozzúrená Johana stojí nad ňou.
Johana: Hovor!
Klaudia vzlyká tak, že nemôže vypovedať súvislé slová. Johana si k nej kvokne, popadne ju za plecia a začne ňou myksovať.
Johana: Tak už, sakra, hovor! Na čo ťa namotal?
Klaudia: Řekl, že je soukromý detektiv a hledá Pištovho vraha.
Johana: Ježíši, Klaudia, keby bol on súkromný detektív, nechal by tu svoju vizitku a nie zdrap papierika s telefónnym číslom! Na koho sa pýtal?
Klaudia: Na Angela – co mněl s Pištem za kšefty.
Johana: To je všetko?
Klaudia bojazlivo zdvihne k Johane oči.
Klaudia: Ptal se ještě na Roka. Tak jsem mu řekla o tom programátorovi. To je vše. Prosím, nezlob se!
Johana sa zloží na dlážku oproti Klaudii, má meravý výraz tváre.
