Je šero a ponuro. Bílošedá námořnická škola vtiskla své studenty do ročníků a tříd. Já jsem se zde objevil, dokonce jsem zavítal do úvodní třídy. Zároveň zde dělám tajný průzkum spokojenosti žáků. A ejhle, ze začátku mám jedničku z češtiny! Stačila chvíle zůstat ve třídě, aniž bych postřehl, že přišla vyučující. A tak odcházím ze třídy s vysvětlením, že už jsem dlouho inženýrem.
O přestávce si s žáky povídám, a oni před několika hodinami vymyslili osudovou lumpárnu. Chtěli námořní loď splavit po školním potůčku. A dolní část přídě narazila o kamenný hrot a praskla!
Pak jsem se dozvěděl, že musejí dodnes škodu zaplatit, že vůbec neměli tušení o fyzikálních zákonech. A tak jim radím, aby vynikali v různých školních národních a mezinárodních soutěžích, aby se pilně učili, že si jich pak někdo všimne, a škodu pak uhradí.
Václav Kovalčík, Zlín
