Vyučování jazyka českého probíhá tentokrát v knihovně církevního gymnázia. Máme se naučit hltat moudrosti knih aktivní i pasivní četbou. Jednou se to bude hodit u maturitní zkoušky, též v dalších hodinách české i světové literatury.
Profesor jazyka českého Pipinka nám zadává "kvóty," jaký okruh knih máme skutečně číst. Každý z nás ve třídě dostává svůj úsek četby, který musí nastudovat, o jehož ději a myšlenkách bude kantorovi i spolužákům vyprávět.
Já jsem dostal jeden vytipovaný úsek v dolní řadě u podlahy. Náš Pipinka pak ještě kontroloval, jestli jsme si skutečně vzali svou četbu pro vypracování referátů a čtenářských deníků.
Také na mě přišla řada. Profesor Pipinka se velmi zhrozil, dokonce mi zuřivě vynadal, ihned provedl kárný zápis do třídní knihy. Někdo asi zamíchal v knižním osudí, neboť jsem měl u sebe literaturu, která vůbec nepatřila k maturitním okruhům. Inu, stalo se, jsou i horší věci v životě než "nevinné lechtivé" knížky v prostorách církevního gymnázia.
Václav Kovalčík, Zlín
