Ocitám se na jedné lodi, která je zatížena bohatými často opilými lidmi. Je to velmi luxusní loď. Jedné noci přichází katastrofa, kdy se z nižších pater vyplavují zvratky z konzumovaného alkoholu, lidé prchají schodišti a výtahy, kam mohou, jen aby se dostali do bezpečí.
Asi v ranních hodinách nebezpečí zcela opadne, a já se vydávám za svým dobrodružství, neboť studuji postgraduální studium, peníze mám, dokonce se mi podaří koupit výtvarný obraz za sto tisíc Dolarů v aukci.
Navštěvuji univerzitu, procházím se přírodou blízkou i vzdálenou, dělám vědeckou práci. Opět v jedné noci, kdy se vracím domů, se seznamuji se svobodnou ženou.
Jak čas běží, ocitám se s ní na mnoha krásných místech, tedy život dává smysl. Cestujeme například vlakem, máme chalupu, všude krásně a upraveně, také stát funguje, jak by skutečně měl. Je to pocit vysněného blaha.
Máme spolu dvě děti - chlapečka a holčičku. Holčička velmi vnímavá, na svůj věk velmi chytrá. Chlapeček trochu zamyšlený, až dost přemýšlivý. Také cestujeme na krásná místa.
Jedné noci cestujeme na chalupu. Cesta je velmi dlouhá. Průvodčí vlaku mi oznamuje, když jsem mu omylem předložil i zpáteční jízdenku, že zpáteční je nějak špatně nastavená, že se mám obrátit na nejbližší nádraží k opravě údajů. Tehdy mi ji vystavila jedna blonďatá slečna. Nechtěl jsem tehdy poprvé zkoušet nevěru, ale bylo to lákavé.
Zastavuji se se svou rodinkou v jedné noční pekárně, kde pozorujeme, jak se pro nás peče naše objednávka, co se týče potravin a soběstačnosti v daném místě. Nějaká stará paní nás ochotně zaveze i na chalupu v příjemné hvězdné a svěží noci.
A my všichni s rodinou se těšíme na příchod letních prázdnin v náruči přírody. Je to naše obnovená tradice, jež potěší nejvíce, zejména ve státě i společnosti, která se z krize úspěšně postavila na nohy.
Václav Kovalčík, Zlín
