Dílo parafrázuje vývoj událostí, sportovních her, festivalů, což může býti za chvíli pomíjivé jako archeologické nálezy (třeba v digitální formě). Třeba je zas další civilizace hmatatelně, anebo virtuálně objeví.
Pomíjivost života, marnost našeho konání. Jednou jest in, podruhé zas out, a zase in, a tak to jde dokola. Výtvarno v digitální podobě tak může parafrázovat třeba jednoduché nákresy obrazců v písku, či hlíně, jak to dělaly civilizace před námi.
Též mnohé přírodní národy takto písemně komunikují. Z prehistorického období se můžeme dostat do moderny, také z moderny snadno zas spadnout do prehistorického období. Záleží, jak bude probíhat vývoj naší pozemské civilizace. Zachrání ji v těžkých chvílích mimozemské civilizace? Kdoví.
Václav Kovalčík, Zlín
