Pohádky jsem vídal v televizi ve svém dětství. Teď za půl roku mi bude 42 let mého života. Vánoce prožívám se svým ještěřím kamarádem Agim, který to nejvíc potřebuje. Také jej nechávám proběhnout doma v interiéru.
V létě jej venčím u nás doma na zahrádce plné květů.
Asi jsem ztratil vztah k televizi veřejnoprávní i komerční. Rád bych se přesto vzdělával. Své povinnosti dělám kolem zvířat a rostlin. Co se týče exotických rostlin, tak už jich nemohu mít více, neboť máme plný interiér a sklep.
Dětství uplynulo - to jsem ještě neznal mého agamáčka Agiho. Vzpomínám většinou v dobrém. Stroj času nemám, nemohu se tedy navrátit, jedině jíti vpřed do šťastné budoucnosti, i když to úplně tak nevypadá.
Církve jsem chtěl zachránit, všude já posílal články a obrázky. Soucítím tedy s občany v církvi a mimo církev, v našem státě i ve světě. Dobro a osvětu jest třeba šířit na všechny světové strany. S přáním ideálního období v novém roce, též blízké i vzdálené budoucnosti. Václav Kovalčík a můj ještěří kamarád Agi.
