Včera jsem znovu pocítila, jaký je to velký a duší pronikající pocit, když člověku někdo něco odpustí. Když mu odpustí Bůh, je to o to větší událost. Nechci teď propagovat svoji víru, chci se pár větami zastavit nad smyslem odpuštění v životě. Četla jsem jednou příběh o muži, který se v době občanské vojny ve Španělsku vypravil na místní faru a zastřelil tam několik lidí. Když ho našli zraněného ležet při cestě, zavolali k němu kněze. Muž mu vyprávěl všechno, co spáchal a ze strachu na kněze ani nepohlédl. Zjistilo se,že jeden ze zavražděných byl vlastním bratrem kněze sklánějící ho se nad ním. Po chvíli nekonečného ticha přišla slova odpuštění. Muž po několika minutách zemřel. Jeho poslední slova byly výkřiky: „Odpustil mi, lidi,on mi odpustil !“. To je uzdravující síla odpuštění, které se možná neprojevuje tělesně, ale pomáhá člověku vyléčit rány na duši. Kolik lidí má nejen v dnešní době psychické problémy, stresy, deprese… plno z nich pramení z neodpuštění a zatvrdlého hněvu. Mnozí si myslí, že urazit se, tvářit se jako pupek světa a někoho týrat svým neodpuštěním, je to, čím ho vytrestají. Ve skutečnosti trestají jen sebe sama! Neodpuštění sobě je kapitola sama! Daly by se o něm napsat stostránkové knihy. Se mnou se tahá celým životem. Při každém pochybení jsem vždy posledním, kdo mi odpustí. Moje největší životní pochybení jsem nedokázala odpustit velmi dlouhý čas. Až teď, kdy se mne soused zeptal: „Odpustil si sám sobě, člověče?!“ – až tehdy jsem našla pokoj. Teď vidím, že když mi Bůh i lidi už odpustili a já si stále nedokáži odpustit, je to moje vlastní chyba. Rány z dětství si člověk nese i v dospělosti. Často se zbaví traumatu, až tehdy, když odpustí ze srdce svým rodičům, kteří se před několika lety rozvedli, a tak narušili krásné roky bezstarostného dětství.
Odpuštění je balzámem pro duši jako je hojivá mast balzámem pro ránu na těle. Odpuštění přináší pokoj do srdce člověka, odpuštění je nejkrásnějším darem. Nebojme se ho rozdávat těm,kteří nás urazili anebo zklamali. Vždyť neodpuštění je ztrátou pro ně i pro nás…
Děkuji zvláště Panně Marii za její lásku ke mně...
