Písmo:
A-
|
A+
Diskusia
(1)
Staroba uš se mnú muácí,
nejeden zub sa kýve, kuácí.
Kúby bolá, pichá v ňich,
leze sa mi čaško z cích.
Vlásky moje bývalé,
suabé chúpky zúfalé...
Na ručičkách samý flek,
jemný tras – ná nech.
Tá pamjac, co byuo pred hodzinú,
jeho méno, s kým on byl rodzinú?
Zrak jak orel v penzióňe,
nač mi je to, co mám v loňe.
Moja tvár je samá brázda,
pomože mi krémik azda?
Jak z dúchotku, milý gazda,
plug in hybrid Nissan, Mazda?
Muadým na smích, ale ďi,
syn sa s tebú povaďí.
Odstavený vlak na kolaji,
starobu, starče, nezatajíš...
dedo Pejo
