Štefan Vidlár
V gacách smrad
Hulík sa scel vytáhnút, za špagátek zatáhnút. Sám šak ale na špagátku, ňegdo nemá pamjať krátkú.
Emeritňí Doc. Ing. Štefan Vidlár, CSc. alias dedo Pejo, rodák z Holíča ze severňího Záhorá (70, 176, 120, 630 – vjěk, výška, váha, dúchodek v euro), odejdúc na penziju z Prešporku žit na Záhorí tentokrát s ozajstnýma zvírencama, aby mu čekáňí na pravdu Boží lachší ubíhalo, insitňe píše a veršuje vážňe aj ze srandú s chybama v zmuchlanej Záhoráčťině a ňekedy aj po slovensky. Politická satira mu neňi cuzí. (Sem tam pridá aj fotku.) Zoznam autorových rubrík: Nezaradené, Súkromné
Hulík sa scel vytáhnút, za špagátek zatáhnút. Sám šak ale na špagátku, ňegdo nemá pamjať krátkú.
O tem, že je politika, co ludzí sa málo týká. O tem, že sú sluby, sluby, slova, slova (z .ici), z huby...
Saska hledá voličú, ví, že je to na milú kedveš. ELGéBéTé aj Í, toto vjer neutajíš.
Saska hledá voličú, ví, že je to na milú kedveš. ELGéBéTé aj Í, toto vjer neutajíš.
Jak sedláci u Chlumce, napísal bych já v dumce. Jak tí Rusi na Ukrajiňe, doňičenej to krajiňe.
Lechce zelená, podlomené kolena, v ťeli tras a v hlasi hek, či to stálo za ten drek?
Rás ten horor skončí, ríkáme my v Dojči. A život dálej pobježí, na Záhorí aj v pobreží.
Dnes som započul prvý krát: „Co leto kopne, to zima klofne.“
já kecám, dobre mi je, penziju si starček nadužije. Starý svédr, rošky s mlékem, bez zubú hledzím na krížek s vďekem.