Je pravda, že v mnohých aspektoch vnímame Čechov ako svetáckych truhlíkov s igelitkou a pivom. Avšak čo sa týka aktuálnych problémov lesníctva v Čechách a najmä ich prepojenia na praktickú ochranu prírody, máme sa od nich čo učiť. Zbytočné sú reči o tom, že česká príroda je v porovnaní s tou našou neúmerne zdevastovaná a že momentálne len "dělají machry na zelené louce". Česi a česká ochrana prírody vykročili smerom k racionálnemu manažmentu lesov, sledujúc tak všeobecné trendy v Európe. V tomto smere je súčasné smerovanie politicky kontrolovanej ochrany prírody a lesníctva na Slovensku žiaľ niekde úplne inde.
Priamym dôkazom mojich tvrdení nech je záver z konferencie České botanické společnosti z novembra roku 2008. Odporúčam všetkým záujemcom o porozumenie problematike prírode blízkeho obhospodarovania lesov. Je to návod, ako skĺbiť ochranu prírody s hospodárením v lese, na základe racionálnych a overených argumentov, ktoré sú žial nielen v Čechách, veľmi často v rozpore s praktickou ochranou prírody a politickou, drevárskou či developerskou svojvôľou. Prohlášení Č eské botanické spole č nosti k biologickým a ekologickým aspekt ů m hospoda ř ení
v českých lesích V následujících deseti bodech jsou shrnuty záv ěry, které vyplynuly z konference Č eské botanické spole čnosti „Diverzita, dynamika a management lesní vegetace“, jež se konala 29.–30. listopadu 2008 v Praze. P ř edstavují odborný pohled botanik ů , lesník ů , ekologů a dalších expertů sdružených v Č eské botanické spole č nosti na biologické a ekologické aspekty lesa. Cílem prohlášení je podpo řit ty snahy o zm ě nu sou č asného hospoda ř ení v lesích, jež mají oporu v moderním biologickém výzkumu a sm ěř ují k ochraně biodiverzity a p ř írodních procesů v lesích. D ů raz p řitom klademe na lesy cenné z hlediska ochrany p ř írody. V žádném p ř ípadě nechceme zpochyb ň ovat funkci hospodá ř ských lesů a pot ř ebu produkce d ř eva. Rovn ě ž si ned ě láme nárok na úplnost a n ě které aspekty zde nemusí být plnohodnotn ě zastoupeny. Smyslem prohlášení je deklarovat, které biologické a ekologické hodnoty lesů považujeme za klí č ové, a poukázat na zp ů soby hospoda ření, jež vedou k jejich zachování. Podpora takových zp ů sobů pat ř í k prvo ř adým úkol ů m moderní lesnické politiky i ekologicky orientovaného praktického hospoda ření v lesích Č eské republiky.
1. Odlišnost mezi lesy nížin a horských oblastí Druhové složení č eských les ů, jejich vývoj v č ase i žádoucí cílový stav z hlediska ochrany p ř írody se velmi liší podle p ř írodních podmínek. Významný je p ředevším rozdíl mezi nížinnými a horskými lesy. Nížinné lesy jsou cenné hlavně svou biologickou diverzitou, která z velké č ásti závisí na zachování nebo obnově tradi č ních typů hospoda ř ení. Naopak biologická hodnota horských lesů spo čívá často spíše v procesech p řírodní dynamiky, které zde probíhají bez vlivu č lov ě ka. P ř ílišná zobecn ě ní nerespektující tyto rozdíly, ať už se týkají výsledků v ě deckých studií nebo doporu č ených postupů hospoda ř ení v lesích, mohou mít nežádoucí d ů sledky.
2. Dlouhodobý vliv člověka Moderní studie zd ů raz ňují silný vliv č lov ě ka na vývoj lesů ve st ř ední Evropě už v prehistorické dob ě . Rekonstrukce druhového složení, stanovištních vazeb a dynamiky prehistorických lesů na území České republiky se stále zp ř es ňuje a lze ř íci, že lidský vliv byl po tisíciletí d ů ležitý, a zvláště v nížinných lesích mnohdy ur č ující.
3. Možnost volby hospodářských režimů Hospoda ř ícím subjekt ů m je t ř eba umožnit rozmanit ě jší zp ů soby hospoda ř ení v lese. Žádoucí je podpora postupného p ř evodu strukturně jednoduchých monokultur na strukturně diferencované porosty, v č etn ě ponechávání mrtvého d ř eva. Nezbytné je znovuzavedení tradi č ních a v sou č asné době zákonem zakázaných nebo jinak omezovaných zp ů sobů hospoda ř ení, jako je zejména les nízký nebo st ř ední, zvláště pokud je to opodstatn ě né pro ochranu biodiverzity.
4. Hospodaření ve zvláště chráněných územích
Ekonomicky založené hospodaření je ve zvláště chráněných územích (dále ZCHÚ) nevhodné a velmi často ohrožuje zachování předmětu ochrany. Zavedené hospodářské postupy jako holoseče s umělou obnovou a celoplošná příprava půdy mají v chráněných územích jednoznačně nežádoucí efekt. Dva klíčové režimy v ZCHÚ jsou bezzásahovost a tradiční management (způsoby hospodaření obvyklé před zavedením moderního lesnictví). Ve velkoplošných ZCHÚ včetně národních parků by oba přístupy měly být aplikovány souběžně, s hlavním rozlišením na nížinné a horské podmínky.
5. Historická kontinuita lesa Historická kontinuita lesních porost ů , tedy nep ř etržitost jejich vývoje jako lesa, nikoli jiného typu krajinného pokryvu, významně ovliv ň uje jejich biologické a ekologické vlastnosti. Dlouhodobá kontinuita porostů má pozitivní vliv na druhovou rozmanitost a výskyt typicky lesních druh ů . Velkoplošné pase č né hospoda ř ení m ů že ohrozit populace citlivých lesních druh ů , pokud na pasece nep ř ežijí a nemohou vzhledem k pomalé ši ř itelnosti volně migrovat nap ř íč velkými plochami bez lesa.
6. Bezzásahovost Základním nástrojem ochrany p ř írodních procesů a na ně vázané biodiverzity (bezobratlí, houby) je ponechání lesů samovolnému vývoji, tj. bezzásahovost. Zvláště vhodný je tento zp ů sob nakládání s lesem v horských oblastech, jejichž druhová rozmanitost se utvá ř ela v podmínkách obecně mén ě ovlivn ěných činností č lov ě ka. V nížinných lesích obhospoda ř ovaných po tisíciletí je nutné z ochraná ř ského hlediska kombinovat jistou míru bezzásahovosti s prioritním aktivním hospoda ř ením cíleným na zachování biodiverzity.
7. Velkoplošné disturbance Velkoplošné rozpady lesních porostů po vn ě jším narušení (disturbanci) zp ů sobeném nej č ast ě ji v ě trem, ohn ě m nebo p ř emnožením hmyzu jsou p ř irozenou sou č ástí vývoje lesních ekosystém ů . M ěly by se nechat voln ě p ů sobit p ř edevším ve zvláště chrán ě ných územích ponechaných samovolnému vývoji, tedy tam, kde je p ř edm ě tem ochrana p ř írodních proces ů . Zde by nem ě la být odstra ň ována d řevní hmota a nep ř ípustné je um ě lé zales ň ování. Zvláště se to týká horských smr č in, jejichž dynamika je z č ásti ur č ována p ř irozenými velkoplošnými disturbancemi.
8. Hospodaření jako prostředek ochrany biodiverzity V nížinných lesích jsou klí č ovými faktory k zachování biologických hodnot dostate č ná dostupnost sv ě tla v podrostu a pravidelné odstra ň ování biomasy. V sou č asné době v České republice vymírá velký po č et druhů lesní fauny a flóry, z nichž mnohé jsou chrán ěny mezinárodními úmluvami. Mimo negativní vliv monokultur je hlavním faktorem postupné stárnutí, zapojování horního stromového patra a hromad ění živin. Ř ešením je aplikace nebo simulace tradi č ních zp ů sobů hospoda ř ení – zejména výmladkových les ů , lesní pastvy a odstra ň ování opadu a sta ř iny. Lesy cenné z hlediska biodiverzity je t ř eba v ě tšinou rozvolnit, nikoli podporovat zapojené kmenoviny.
9. Vliv velkých býložravců Velcí býložravci ovliv ň ovali les od prehistorie do sou č asnosti. V minulosti to byli zubr nebo pratur, b ě žná byla lesní pastva. Dnes jsou bezprecedentně hojní jelenovití kopytníci. Redukce jejich nadm ě rných stavů musí respektovat cíl, kterého chceme dosáhnout v daném území. Pro zajišt ě ní p ř irozené obnovy lesních d ř evin je zpravidla nezbytná redukce sou č asných stavů velkých býložravc ů . Ve ZCHÚ nížin s mozaikou cenných nelesních biotopů a lesů však m ů že vliv býložravců omezit posun k biologicky chudým stinným les ů m. Nem ě l by ovšem být destruktivní v jiných hlediscích.
10. Les a bezlesí
Plocha lesů by se neměla rozšiřovat na úkor biologicky cenného bezlesí (louky, meze), které je klíčové pro přežívání mnohých organismů. Nejen louky a pastviny nižších poloh, ale i bezlesí nad horní hranicílesa v Krkonoších, na Králickém Sněžníku a v Hrubém Jeseníku, ať už vzniklé přirozeně nebo spolu formované vlivem minulého lidského hospodaření, by nemělo být neuváženě zalesňováno bez předchozího zhodnocení vlivu zalesnění na diverzitu rostlin i živočichů. Rovněž umělé zalesňování lomů, výsypek a dalších těžbou narušených míst v rámci tzv. rekultivací vede zpravidla k ničení cenných biotopů a populací ohrožených druhů rostlin a živočichů. Vhodnější je ponechat tato území samovolnému vývoji a uměle je nezalesňovat. Za Hlavní výbor Č eské botanické spole č nosti: Doc. RNDr. Lubomír Hrouda, CSc, p ředseda Č BS Auto ř i textu: R. Hédl (hedl@ibot.cas.cz), J. Role č ek (honza.rolecek@centrum.cz), K. Boublík, J. Douda
V Praze a Brně, 8. ledna 2009
Zostáva mi len dúfať, že aj u nás sa raz dočkáme podobných záverov a ustanovení z relevantných konferencií a odborných organizácií.
Zdroj správy: http://www.natur.cuni.cz/CBS/index.php/Main/Konference