Pokud ta dvě písmena "s" a "i" opět vypustíme, dostaneme se k asi většinovému chápání slov Carpe diem - Využij den! Třeba pro vydělávání peněz, pro starost o své blízké, pro zvelebování svého obydlí... Toto heslo se tak vlastně stává synonymem pro věčný shon a shánění, snažení se,, abychom měli lepší auto než soused, abychom mohli rodině a známím rozeslat pohlednice z dovolené ("ti budou závistí zelení"), a je tak stále vzdálenější svému původnímu významu.
Co takhle zkusit využít den k dobru nejen svému a vašich blízcích? Když si večer zalezete do pelíšku a zavřete oči, možná vám taky jedou za víčky situace toho dne a říkáte si: "Tohle se mi povedlo, tohle bylo moc příjemné, hmmm, tak tady jsem přestřelil(a)..." Ale zkusili jste se někdy večer sami sebe zeptat: "Kdybych se už ráno nevzbudil, pozná to svět?" To by znamenalo využít dne nejen pro své nejbližší, ale tak, abychom si večer mohli říct: "Myslím, že tento člověk na naše setkání nezapomene... tohle bylo možná dobré pro někoho, s kým se třeba nikdy nepotkám..." Myslíte, že nemůžete být nikomu prospěšní? Nevěřím! Vůbec totiž nemusí jít o veliké věci. Ne každý může být generálním tajemníkem OSN nebo vyřešit hladomor v Africe, ale každý z nás může šířit dobro alespoň kolem sebe. Užívat dne tak, aby i po něm zůstal pomyslný "zářez na pažbě dobra". Že nemáte peníze na DMS nebo do různých kasiček a podobně? Že nemáte dostatek fyzických sil na nějakou dobrovolnickou práci? To ale vůbec nevadí. I pro vás jsou možnosti otevřené! Úsměv nebo milé slovo dovede jistě vykouzlit každý z nás. A věřte, že váš úsměv vyslaný k úplně cizímu člověku, může být větším darem, než si vůbec dovedete představit. Nebo milé slovo darované nemocnému či osamělému člověku... To jsou opravdu veliké dary, které můžou zpříjemnit, nebo dokonce změnit druhým život. A pokud se zapíšeme do srdce jednoho takového člověka, udělali jsme veliké dílo pro svět. Tomu se pak říká "využitý den"!
Ovšem podle latiníků je doslovný překlad slov "Carpe diem" ještě trochu jiný - Žij dnem! Zvláštní spojení, co? S tím už není tak snadné si poradit a snad i z toho důvodu si jej různě upravujeme, abychom se s ním dovedli vypořádat. Žij dnem... Žij přítomností... To není vůbec snadné, i když se to na první pohled vůbec těžké nemusí zdát.
Sami to určitě znáte - člověk něco dělá a myslí na to, co připraví k večeři, co musí zítra nakoupit, co koupí blízkým k Vánocům nebo naopak jaká byla dovolená... Prostě se pohybujeme v minulosti nebo budoucnosti. Ale náš život je TEĎ, tato chvíle, tento okamžik. Umět žít přítomnost, v tom je štěstí člověka. Zkuste si někdy všimnout, na co myslíte při čištění zubů. A zkuste myslet opravdu na to, co právě děláte. Zjistíte možná, že to není snadné. Nebo jídlo - na co myslíme při jídle? Zkuste si vychutnat každé sousto. Opravdu to není snadné. Žít přítomný okamžik se musíme naučit.
Jednoho velmi moudrého a šťastného muže se ptali, v čem spočívá štěstí, a on jim odpověděl: "Žít přítomný okamžik. Když ležím, tak ležím, když sedím, tak sedím, když stojím, tak stojím, a když jdu, tak jdu." Jeho žáci mu odpověděli: "Ale to my přece děláme také." "Kdepak, neděláte. Vy když ležíte, už sedíte, když sedíte, už stojíte, když stojíte, už jdete..." A tak to opravdu většinou děláme i my. Není snadné naučit se žít přítomnost, "žít dnem", ale určitě to stojí za to. Protože jen tak si můžeme opravdově užít lásku svého partnera a rodiny, krásu přírody, nebo vnímat potřeby lidí, kterým můžeme pomoci. Pojďme se tomuto umění učit.Přeji vám hodně štěstí!
