Protože mám školu,která je zaměřená na péči o nemocné,tak jezdím když to jde dělat dobrovolníka do Ústavu sociální péče pro mentálně postižené.V tomto prostředí jsem se roky pohybovala díky mé mamce,která tam pracovala a já za ní už od 6 let vždy jezdila po škole,takže práce s těmito lidmi mě uspokojuje...Přináší totiž něco,co tu nemůžu slovy popsat...Ale slyšela jsem,že ne každý má to srdce,aby tuto práci zvládal...
No a právě zde někteří klienti tohoto ústavu jsou postiženi natolik,že jsou vlastně uzavřeny ve svém vnitřním světě a okolí kolem sebe ani nevnímají.A divili by jste se,jak takoví postižený člověk,který nereaguje na žádné slovo reaguje právě na hudbu,na zpěv písní,na rytmus.Na základě těchto poznatků se začalo využívat hudby v těchto zařízeních opravdu jako léčby hudbou.Léčba-terapie,spojením hudby a léčby vznikla muzikoterapie.
Muzikoterapie vychází ze schopnosti vyvolávat silné citové prožitky.Působí na organismus,podněcuje fantazii,je prostředkem sebevyjádření a lidského kontaktu.Obohacuje člověka,zklidňuje.V ústavu kde vypomáhám se využívá hudby k poslechu,ale také se s postiženými zpívá.Jednou jsem pracovala na oddělení tzv. ležáků,kde právě byli Ti,kteří nevnímají své okolí...Při prvních tónech hudby či prvních slovech písně bylo ale vidět,že na toto reagují.Někteří dokonce vydávali ze sebe zvuky,jakoby se snažili zpívat...Až se to zdálo neuvěřitelné,jak s nimi tóny dělají divy...Byla jsem svědkem toho,jak agresivní klient byl zklidněn písní,kterou sestra několikrát za sebou zazpívala,při tom ho hladila po ruce a během chvíle došlo ke zklidnění.
Velmi dobře tito postižení také reagují na rytmus.Doma nám rodiče jako dětem několikrát nadávali,že z hudby,kterou posloucháme je slyšet jen to bouchání do bubnů.Tady by ale měli vidět,co takový rytmus bubnů dělá s těmito postiženými!!!To,co jak se říká nemají v hlavě,mají právě v cítění pro rytmus.Jejich pohyby jsou podivné,ale přesně vyjadřují,co jim daná hudba nebo píseň říká.
Na oddělení,kde jsou ty méně postižení se s nimi zpívají písně,poslouchají hudbu,na tom nejlepším oddělení (nejméně postižení) nají dokonce i svou kapelu.Tito postižení neznají noty a přesto jsou schopni naučit se zahrát píseň nebo skladbu tak,jak má správně znít.Jak se toto naučí?Stálým opakováním,sestra nebo vychovatelka zpívá nebo pobroukává stejnou melodii a postižení tuto melodii zkouší hrát tak dlouho,dokud je někdo s personálu nepochválí,že to je dokonalé...Nemyslete si,že je k tomu někdo s personálu nutí!Ne to ne,oni prostě chtějí!
Teprve mezi postiženými jsem si uvědomila,že slova hudba léčí jsou pravdivá. V některých případech nevyléčí,ale pomáhá žít!!! ;o)
