Jakmile se dostal Hitler k moci,myšlenka koncentračních táborů se mu jevila jako nesmírně zajímavá,měl však na mysli poněkud jiné koncentrační tábory.A proto 28.února 1933 byl přijat zákon,který zrušil platnost všech článků ústavy zaručující občanské svobody.Krátce poté byli zřízeny první tři tábory:Dachau,Buchenwald a Sachsenhausen.Prvními obyvateli byli Židé a komunisté,poté však i socialisti,demokraté, katolíci, protestanti, pacifisti,Svědci Jehovovy,příslušníci duchovenstva a dokonce i nacističtí odpadlíci.K pokrytí vzrůstající poptávky museli nacisté začít budovat i další a další podobná zařízení - Ravensbruck,Belsen, Gross-Rosen a Papenburg.Dále přibyl také Mauthausen a po obsazení Československa v roce 1939 jejich řady rozšířil řady Terezín (Malá pevnost).Po porobení Polska začala výstavba likvidačních táborů určených k realizaci tzv. konečného řešení.
Životní podmínky uvnitř koncentračních táborů byly kruté a nelidské.Stráže příslušníků SS,vybraných ze spodiny nacistického hnutí,trýznily vězně hladem,bitím, a těžkou fyzickou prací.Vězni byli vystaveni utrpení,které zpravidla přesahovalo mezní hranice fyzické odolnosti.Častým jevem bylo mučení.Osazenstvo táborů bylo rozděleno do čtyř skupin: političtí oponentu nacistického režimu,rasově méněcenní,kriminální živly a tzv. nepřizpůsobiví,považování nacisty za asociální živel.Skupinu politických oponentů tvořili příslušníci všech složek německé společnosti:od posluchačů zakázaných rozhlasových stanic až po aktivní odpůrce nacistického režimu.Druhá skupina rasově méněcenných byla určena k zvláštnímu zacházení.Zločinci se dělili do dvou skupin:Befristete gungshaflinge (vězni v časově omezené preventivní vazbě) neboli BV,kam patřili dříve trestaní recidivisti,a třetí skupina Sicherungsverwahrte (vězni v bezpečnostní vazbě) neboli SV,tedy vězni,kteří si odpykávali skutečný trest.Do čtvrté skupiny patřili asociální živly včetně homosexuálů,kteří byli podrobováni hrůzným kastračním experimentům s cílem napravit jejich sexuální orientaci.
Všichni vězňové nosili na oděvu vlevo na prsou a na pravé noze barevné nášivky.V mnohých táborech byli navíc tetováni pořadovým číslem na levém předloktí.Političtí vězni nosili červené označení,kriminální živly zelené,nepřizpůcobiví černé,homosexuálové růžové,Romové hnědé a Židé žluté v podobě dvou trojúhelníků vytvářející šesticípou Davidovu hvězdu.Samotné označení měli cizinci,Francouzi byli označováni písmenem F,Poláci písmenem P.A bylo vyhrazeno pro pracovní delikty(podle německého Arbeit),vězni shledaní slabomyslnými nosili označení Blod(blbec) a vězňové,u kterých se předpokládal pokus o útěk,měli na prsou a na zádech červenobílé terče.V září 1939 na berlínské konferenci bylo schváleno tzv. konečné řešení cigánské otázky,jinými slovy genocida.Hromadné vyvražďování Romů tedy mohlo začít.
Roku 1938 vznikl Říšský výbor pro vědeckou registracizávažných dědičných a vrozených chorob.Tento výbor měl sloužit jako centrála, v níž byly shromažďovány a tříděny spisy všech dětí s nějakou vadou.Jednotlivé případy byli vyhodnocovány speciálním týmem tří lékařů.Červené znaménko plus u spisu znamenalo smrt,modré minus dávalo život a otazník předpokládal další prošetření.Děti,jejichž lékařské zprávy nesly označení červeným plus,byli zabíjeny smrtící injekcí.Obdobné programy byli zřízeny i pro dospělé mentálně postižené a nemocné osoby.V šesti vybraných psychiatrických léčebnách týmy lékařů SS a zdravotních sester zahájily koncem roku 1939 přípravu konečného vyhlazení.Pacienti byli usmrcováni v plynových komorách vydávaných za sprchy nebo upravených nákladních vozech (kysličník uhelnatý byl do uzamčených vozů vháněn často jen přesměrováním výfukových plynú).Informace o těchto praktikách ovšem pronikly na veřejnost .Tlak vyvíjený veřejností a nejvyššími představiteli katolické církve způsobil,že v srpnu 1941 Hitler tento program ukončil.I tak mu padlo za oběti 70 273 nemocných lidí a dětí.Myšlenka využití plynových komor nicméně nezapadla a nacisté ji v mnohem propracovanější podobě využili při realizaci plánu konečného řešení židovského problému v koncentračních táborech.
V koncentračních táborech - táborech smrti čekalo na všechny nelidské utrpení.Postup uplatňovaný v táboře Treblinka byl obdobný jako v jiných vyhlazovacích táborech.Když vlak zastavil,vozy pro přepravu dobytka byly otevřeny a stráže se psy nahnaly všechny vězně na otevřené prostranství.Muži byli odděleny od žen,všichni se museli svléknout a odevzdat cennosti.Staří a slabí byli okamžitě odvedeny k ošetřovně,ve skutečnosti však byli zastřeleni ranou do týla a vhozeni do připraveného masového hrobu.Muži byli do plynových komor posíláni jako první,protože byli dříve hotoví - ženy a děti bylo nutné napřed ostříhat. Když skončili,dveře komory byli uzavřeny.Na ty,kteří měli "štěstí" a prošli první selekcí,čekala nejspíš smrt hladem a vyčerpáním z nelidské práce,případně z rukou příslušníků táborové stráže,kteří byli pro výkon své práce kvalifikováni s naprostou lhostejností k lidskému utrpení a ochotou vykonávat i nejnelidštější a nejzrůdnější příkazy.
K dubnu 1944 se nacházelo na Němci ovládaných územích 13 hlavních táborů a 500 pobočních táborů.Největším táborem smrti byla Osvětim.Původně se jednalo o tábor určený pro polské politické vězně,brzy však byl rozšířen na pracovní tábor a nakonec se stal místem konečné likvidace.Tábor se skládal ze tří částí:původní tábor Osvětim 1,tábor smrti Osvětim 2 v Birkenau (Březince) s kapacitou až 200 00 obětí a průmyslové centrum Osvětim 3.Odhaduje se,že jen v samotném osvětimském komplexu byly zavražděny asi dva miliony Židů.
Podle odhadu SS mělo být vyhlazeno celkem 11 milionů Židů,proto byly zřizovány další tábory smrti schopné vypořádat se s tak vysokým počtem lidí určených k likvidaci.Již na začátku roku 1942 byly na území Polska založeny čtyři tábory smrti:Belzec,Lublin.Sobibor a Treblinka,další dva přibyly v Osvětimi a v Chelmnu.Vražedná kapacita tábora Belzec činila 15 000 mrtvých denně,tábora v Treblince a Lublinu se chlubily dokonce 25 000 za jediný den.Existovaly pochopitelně i tábory,které nebyly přímo vyhlazovací,nicméně vraždy a krutosti zde byly na denním pořádku a vězni byli nuceni žít v neskutešně nelidských podmínkách.Jména těchto táborů se stala symboly nacistických hrůz:Dachau,Sachsenhausen, Buchenwald,Ravensbruck,Mathausen,Bergen-Belsen,Terezín,Flossenburg,Natzweiler.
V průběhu druhé světové války zemřelo rukou nacistů v koncentračních a vyhlazovacích táborech zhruba 6 milionů Židů, stejný osud stihl také 2 miliony Poláků a další asi 4 miliony lidí včetně Romů,Slovanů,mentálně postižených a jiných skupin osob.
A i přes tyto hrůzy se najdou lidé,kteří by se přidali opět k lidem jako byl Hitler.....
