Chci otevřít téma přátelství,které se dotýká každého z nás.Věřím,že v principu lidé o přátelství mají stejnou představu a že pochopení a porozumění je závislé na ochotě naslouchat.Komunikace je základ rozvoje zdravého přátelství,neboť věci nevyřčené vytvářejí pouze domněnky a ty jsou závislé na individuálním pohledu a poznání každého z nás.Co je pro mne přátelství a jaké hodnoty mu přisuzuji?Jsme lidé a Ti už od pradávna dělají chyby,ale snaha být lepší než jsme,je doufám tím správným začátkem.Přátelství je pro mne hluboký vztah,který si neklade podmínky,nároky a pravidla.Měl by být rizý,nesobecký a bez hranic.Založený na toleranci,porozumění,důvěře,upřímnosti a bez osobních kalkulací.Zní to krásně,jasně a jednoduše,ale tak snadné to není.Každý víme,kolik lidí kolem sebe považujeme za opravdové přátele a kolikrát naše očekávání bylo zklamáno.Otázka však zní,zda se chováme i my jako opravdoví přátelé?
Asi zde bychom měli začít a podívat se sami do vlastního svědomí.Mnozí lidé mají pocit,že opravdoví přítel je vždy a všude kde zrovna potřebujeme.Že vždy ví co si myslíme a bez výhrad stojí na naší straně.Já si to však nemyslím a doufám že nejsem sama.Neboť mé životní zkušenosti mě přesvědčili ,že pomoc druhého není samozřejmostí,ale osobní ctností lidí,kteří bez kalkulací nabízí pomocnou ruku.Přátelství je hluboký osobní postoj,který však žije a neustále se mění a to s ohledem na naše myšlenky,činy, a životní zkušenosti.Je si však třeba uvědomit pár skutečností,které nám mnohdy pomohou přátele udržet a neztrácet.Přátelství mnohdy vzniká na základě společných zájmů,tužeb,hodnot a životním postojem.Ale každý z nás máme svůj osobní život,přání a cíle.A to je třeba respektovat.Často se setkávám,že mí blízcí přátelé se mě snaží mnohdy nevědomě zařadit do svých osobních cílů a dávají mi v nich role ,když však zjistí,že mám jiné cíle,jsou hluboce zklamáni.A zde začíná trpět pravé přátelství.Představy,domněnky a skutečnost jsou rozdílné pojmy.Bez upřímné komunikace se jen stěží dá usměrnit uražená ješitnost či osobní zklamání.Přátelství však roste minimálně mezi dvěma bytostmi,to je třeba si uvědomit a pochopit slovo tolerance.Přestat myslet jen na osobní růst a začít vnímat i okolní svět.Mám zkušenost,že věci nevyřčené,zanechané uvnitř ,jsou horší než věci na povrchu.S těmi se mohu alespoň poprat.Komunikace mezi přáteli by neměla být poloviční,ale upřímná,otevřená a bez zakázaných témat.
Kdo z nás někdy neměl pocit,že mu nikdo nerozumí...Pocit kdy se cítil zcela sám...Bez opravdovích přátel,bez cíle a s hromadou nevyřešených problémů?Tak takového člověka snad ani neznám...Právě v těchto chvílích si člověk začíná myslet,že přátelé nejsou,že přátelství je lež.Jenže právě tyto chvíle jsou důkaz ,že přátelství potřebujeme.Nejde si jej půjčit ani koupit,musíme si jej zasloužit!A z toho máme obrovskou radost,neboť lidé si váží upřímně jen věcí,které je stáli mnoho sil a když chceme něco získat,musíme se se nejdřív naučit dávat.Otázka co je přátelství a kde najít jistotu,že nás nezklame má odpověď v budoucnu,neboť my jsme Ti,kteří jej vytvoří či zahubí.Pokud však nevložíme důvěru,tak nás pochybnosti o něj stejně připraví.Proto důvěra je jeden z pilířů přátelství.Nezpomínejme na to,vždyť důvěra se těžko získává a lehce ztrácí.Proto ji neberme na lehkou váhu.Začněme si vážit hodnot,které si to zaslouží a nesnažme se přesvědčovat ostatní,jak jsme samostatní a že vlastně nikoho nepotřebujeme.Vždyť samy nejlépe víme,kde je pravda.Přátelství je dar,tak si ho važme my kteří jsme ho poznali.A buďte trpěliví Vy,kteří jej ještě hledáte......
