Tento týden je u nás na návštěvě moje teta se svými vnučkami. Mají jarní prázdniny, tak aby si je trochu užili. Je to sice docela náročné, přeci jen je to vykolejení z mého harmonogramu, ale aspoň se mamka potěší se svou sestrou a holky si užijí. Jen ty naše psí slečny jsou z toho trochu víc vyplašené. Chystám se z holkama do kina, tak už se obě těší. Tedy popravdě i já. Zase tak často do kina nechodím že....
A jak to je teď vlastně se mnou? Od vánoc to celkem jde. Jen tedy ty bolesti kloubů a páteře by nemuseli být takové. Plus mě trápí neustálá únava. Říkám, že mi nějak chybí šťáva. Ale věřím,že brzo přijde jaro a s ním zase nová energie. Poslední týdny tak nějak filozofuji sama pro sebe o životě. Už asi nevím, co roupama dělat...Ne, sranda. Ale prostě cítím,že už potřebuji teplo, abych mohla chodit víc ven. Někdy mě totiž přepadá smutek, sice jen na chvíli, ale není to příjemné. Naštěstí mi moje smutky rozeženou naše psí slečny.
No a jinak chodím skoro každý den, snad kromě pátku a soboty, učit sousedovic kluky, kterým je 11 a 6 let. Píšu s nimi úkoly a doučuji je. S tím prvňáčkem to ještě jde, ale ten páťák má ruzné poruchy učení a soustředění, takže někdy zkouším, co všechno vydrží moje nervy a trpělivost. Ale on za to nemůže a já to dělám ráda. Kdybych nechtěla, tak to nědělám. Říkají mi normálně teto a ač to jsou raubíři, tak i přesto jsou rádi, že to pro ně dělám. Důkazem mi je, že většinou chtějí dělat úkoly jen se mnou a ne s rodiči. Svoje neteřinky a synovečky mám daleko, tak mám alespoň "adoptované" tyhle dva kluky. ............................
No a jak už jsem v minulém příspěvku psala, moje největší radost poslední dobou jsou naše psí slečny Nellynka a Terrynka. Dali jsme jim nové přezdívky - Lady a Blondýna. Když totiž třeba leží a chceme o nich mluvit, tak nesmíme vyslovit jejich jména, jinak hned vyskočí a myslí si, že je voláme. Takže to je tak, že se ptáme co dělá "Lejdy" a "Blondýna". Ale tu blondýnu nemyslíme v urážce, jak by jsi mohl někdo myslet! Jen to prostě tak nějak vyplynulo... Nejlepší je, že mají podle slov veterináře takzvanou identitu člověka. Takže když potkáme jiné psy, tak naše holky koukají, jako když nikdy psa neviděli a musíme s nimi jednat jako s lidmi. Takže žádné povely sedni, lehni a tak, ale Pojď si ke mě lehnout nebo chceš jít do obýváku atd. Je to s nimi fakt jak s dětmi, s tím rozdílem, že musíte vypozorovat, co jaké znamení od nich znamená. Jestli ano nebo ne, a nebo třeba když si na mě zaškrábou, tak jestli to znamená že chtějí vzít a nebo jestli chtějí něco jiného.Jsou to prostě naše zlatíčka...
No, abych to uzavřela. Když se mě teď někdo zeptá, jak se mám, odpovím že v rámci možností dobře. Je mi proti loňskému roku báječně a já doufám, že už nebudu muset prožívat to, co loni. Že loňský rok je za mnou a tento rok s číslem třináct pro mě bude šťastnější. Což samozřejmě přeji i Vám!!! Ale v jednom byl loňský rok dobrý. Přinesl mi Vás!!! A já Vám všem neustále v mysli děkuji. Děkuji za krásné pohledy, dopisy. Za povzbuzující i potěšující slova....DÍKY ..........
