Pralesy
Primitivní lidé v něm bydlí, ekologové se k němu přivazují, lesníci ho kácejí, vědci ho objevují. Za posledních 100 let již zmizelo z povrchu zemského více než 50 % rozlohy tropických deštných pralesů (na poč. století byla rozloha tropických deštných pralesů asi 16 mil.km², dnes je to cca 7 mil. km²) a navzdory různým aktivitám ochránců přírody a vyhlašování nových obrovských rezervací a národních parků se tempo příliš nezpomalilo. Odhaduje se, že pokud nedojde k radikální změně, do poloviny 21.století tropické deštné lesy zcela zmizí. Kde je tedy rovnováha mezi záchranou tropických lesů a lidským rozvojem? Je kácení pralesů problémem celého světa nebo jen těch, kteří tam žijí? Určitě se to týká všech a nejen obyvatelů dešt. trop. lesa. Představte si, že si někdo přijde k vám domů, řekne vám bouráme vám dům, chceme tady pěstovat kávu. Nezbyla by vám jiná možnost než odejít. A jak by vám asi bylo?Aniž byste chtěli, ze dne na den, dokonce z minuty na minutu by se z vás stal bezdomovec. A takhle se cítí lidé žijící v deštných lesích s výjimkou toho, že jim ani nikdo nepřijde nic oznámit. Prostě si jen přijedou, pokácí si tolik dřeva kolik potřebují a zas odjedou. Vůbec je nezajímá, že tady někdo bydlel a byl to jeho domov po mnoho let. Odhadovaných 140 milionů lidí jsou tímto přímo ohroženi. Jenom v Brazílii bylo v první polovině tohoto století vyhubeno 87 indiánských národů. Jsou ignorována jejich základní lidská práva, ale často i jejich samotná existence. K ohroženým kmenům patří indiáni Amazonie a Střední Ameriky, Pygmejové centrální Afriky, Penakové na Borneu, nebo Batakové na Filipínách. Kmenové skupiny jsou stlačeny, musely opustit místa kvůli kácení. Jejich životní styl od lovce a sběrače se mění k farmářství, přičemž mnoho lidí žilo v pralesích bez ohrožení ekosystému po generace. A ptáte se proč? Z jakých důvodů??? Mezi ty největší patří pěstování dobytka, získávání dřeva, těžba nerostných surovin a velkoplošné projekty jako budování komunikací a vodních přehrad pro výrobu energie. Mnoho těchto aktivit je podporováno vládami, aby byl vidět tzv. "pokrok". Je to jeden ze způsobů řešení jejich ekonomických problémů, díky mezinárodnímu zájmu kácet pralesy pro využití nerostného bohatství na území tropických pralesů. Tropické deštné lesy se mimo jiné nazývají "největší lékárna světa" pro výskyt velkého počtu přírodních léčiv.Téměř polovina užívaných léků pochází z tropických deštných pralesů. Vědci doufají, že zde bude v budoucnu objevena řada dalších léků. Ale z čeho je chtějí objevovat, když se o tuto tzv. ,,lékárnu“ samy připravujeme?? Sice se prý nemusíme bát toho, že bychom všechny tropické lesy ztratili úplně, že ze zkušenosti u vyspělých států Evropy a Severní Ameriky víme, že během rozvoje se lesy postupně zmenšují, ale že za určitou časovou hranicí lesů začne přibývat, jak tomu v těchto vyspělých státech často už dnes je. Ale i když v některých státech se to už děje, v některých stále dochází k masivnímu kácení a vypalování. Jak by řekla Romajs, podepisujeme si tím svůj oltář. No dobře, zas až tak drastické to není. Sice se prý také předpokládá, že v roce 2050 na Zemi přibude plocha lesa o velikosti Indie, ale přiznejme si komu by se chtělo čekat až do roku 2050?? Sice to není zase za až tak dlouho, ale taky to nejsou jen dva nebo tři roky. Kdyby se aspoň omezilo kácení tak neřeknu ani půl slova, ale při dnešní situaci se bojím toho, že ani nebude z čeho objevovat. Každý se totiž zabývá jak to všechno zachránit, tudíž na objevování léků nezbývá už tolik času a i kdyby vědci chtěli objevovat, může se stát že jim přímo pod nosem nějaká ta potřebná rostlinka právě shořela. Takže mají vlastně smůlu. No ale doufejme, že třeba na takový lék proti rakovině nebudeme muset čekat až do roku 2050 ale dočkáme se ho mnohem dříve. Proto bychom neměli jak zaseklá gramofonová deska opakovat to je špatné, to je špatné, ale něco pro to udělat. I když ten, kdo by s tím měl hlavně něco udělat nejsme my, ale nýbrž vláda zemí, kterým během 150 let přešlo do rukou 80% tropických lesů. Jsou tu sice různá řešení jako např. zavedení majetkových práv, pozemková reforma, odpuštění dluhů zemím třetího světa či zamezení srůstu těžařských firem a vládních struktur, ale bohužel to není v našich silách. To je jak kdyby se myš pokoušela sežrat slona. Asi bychom dopadli stejně. A teď to nejdůležitější na konec. Jistě každý ví, že tropické deštné pralesy jsou také nazývány plícemi planety, protože za pomoci slunečního záření vyrábí kyslík přeměnou zvanou fotosyntéza, při které zároveň z ovzduší odebírají oxid uhličitý.
Jistě kyslík produkují všechny rostliny obsahující zelené barvivo – chlorofyl, ale přece jenom takový padesát metrů vysoký pralesní velikán vyrobí o něco málo více než šnitlík na zahrádce. A kyslík slouží k dýchání, kdežto oxid uhelnatý, který se hromadí u země a způsobuje dnes tolik oblíbené globální oteplování, slouží k tání ledovců, což je tedy mimochodem přirozený proces doby meziledové, až bude doba ledová, hladiny vod se zase sníží a bude možné přejít z Kamčatky do Severní Ameriky a z Indie přes podmořský hřbet na Srí Lanku. Mj. pro cestovatele bývá tento les vrcholem exotiky, pro botaniky je obrovským skleníkem, kde rostou vzácné orchideje, pro zoology kedlubnem, v němž kypí život tisíců forem hmyzu, a pro ekology dokonalým případem ekologického systému, který efektivně využívá sluneční energie k maximální produkci organické hmoty.Nedovolme tedy, abychom o tyto skvosty přišli.
