Lenže, ako to už v živote niekedy býva, veci sa trochu vymkli z rúk. Zjavne, zvolením docenta Čentéša bola vytvorená neštandardná situácia. To preto, že keď Mečiar tvoril našu ústavu, vytvoril ju s vedomím toho, že všetky politické garnitúry budú participovať na našom politickom korupčnom systéme, teda korupcia bude systémová, a tak všetci budú mať záujem na tom, aby za generálneho prokurátora (ktorý absolútne kontroluje všetky trestné konania, teda aj či budú alebo nebudú) bol zvolený niekto, kto má porozumenie pre to, ako naši politici fungujú, obsadí kľúčové miesta na prokuratúre lojálnymi ľuďmi a vôbec dohliadne na to, že žiadnemu politikovi sa za jeho zlodejiny nič nestane.
No a potom sa stalo, že sa do parlamentu dostal Sulík. Odrazu zabehaný systém korupcie dostal trhlinu. Tá sa vypuklo prejavila v tom, že SaS koalícii navrhla za generálneho prokurátora docenta Čentéša, ktorý navzdory zúrivému odporu a podrazom všetkého druhu, bol riadne zvolený (ako to tiež potvrdil Ústavný súd). Čo s tým? Že gorilo-kolupíčska klika musela odstrániť túto vládu bolo jasné, a to sa aj stalo. Ale problém Čentéš nie a nie odísť! Už nebolo možné udržiavať pretvárku v tom, že sme právny štát a že všetko funguje normálne. Ohlupovanie politikov prostredníctvom oligarchami vlastnených a servilných médií už nemohlo doterajším spôsobom zastaviť proces, s ktorým tvorcovia našej ústavy nepočítali - kandidát na generálneho prokurátora riadne uplatňuje svoje práva. Klika novú situáciu nezvláda. Macejková začala robiť chyby, pretože nie je zvyknutá na to, že niekto slušný pokojne ale dôrazne uplatňuje svoje ústavné práva. A kto za toto všetko môže? Predsa Sulík! Toho nikto nekontroluje. Ten nehrá spolu s ostatnými. Vymyslel Čentéša a teraz sú s tým problémy! Sulíka museli kompromitovať v nádeji, že ho politicky odrovnajú (na tých ostatných nahrávky a videá majú tiež a zo skutočnosti, že ich dosiaľ nezverejnili sa dá urobiť len jeden záver - spolupracujú).
No a pokiaľ ide o chovanie pani Macejkovej, ktorá je údajne neodvolateľná z jej funkcie, je treba povedať dve veci:
Zo skutočnosti, že existuje čo i len pochybnosť o tom, že vrcholového predstaviteľa štátu je možné odvolať pre jeho pochybenia, je nevyhnutné urobiť ten záver, že taký človek musí mať predovšetkým morálne vlastnosti, ktoré sú nespochybniteľné. Ak taká osoba ale také vlastnosti nemá, je zrejmé, že bola menovaná do takejto funkcie preto, že je garanciou toho, že, ak to bude treba, nebude brániť právo, ale porušovateľov práva.
Pani Macejková porušila právo aj morálne zásady na mnohých úrovniach a všetci o tom vieme. Čo nie všetci vieme je to, že jej správanie ju diskvalifikuje nielen ako predsedníčku Ústavného súdu, ale aj ako sudkyňu v modernom demokratickom štáte.K tomu si dovolím, pre tých, ktorých to zaujíma, uviesť ako to robia v Čechách (áno, to je tá krajina s ktorou sme mali vcelku nedávno spoločný právny a justičný systém - blízka a tak veľmi vzdialená). Napríklad predseda Nejvyššího správního soudu stanovil takto kritéria na osobnosť sudcu; všimnite si najmä predposlednú odrážku (Viete si za tento opis osobnosti dosadiť pani Macejkovú?):
Cílem předsedy Nejvyššího správního soudu zůstává sestavit, obměňovat a doplňovat soudcovské řady tak, aby soud byl pestrý, složený z důvěryhodných osobností skýtajících dostatečné záruky nezávislosti a nestrannosti, špičkových odborníků ze soudů všech stupňů, jiných právnických profesí i akademické sféry. Soudci Nejvyššího správního soudu by měli být lidé moudří, uvážliví, odvážní, s pevným charakterem a hlubokým smyslem pro spravedlnost, vybavení navíc silnou vůlí pro její hledání a nalezení. Tito soudci by se měli vyznačovat kvalitní prací, aktivitou, společenskou odpovědností, sebevědomím založeným na profesních kvalitách a své konkurenceschopnosti. Musí počítat s tím, že jejich práce bude vystavena veřejné kritice.
Z těchto důvodů jsou (bez pořadí) za klíčové vlastnosti případného kandidáta na funkci soudce Nejvyššího správního soudu především považovány:
• Osobnostní kvality a charakter (morální integrita, objektivita, odvaha, dobrý úsudek, pokora, rozhodnost, schopnost a ochota učit se a dále se profesně rozvíjet).
• Intelektuální kapacita (obecná právní erudice, vysoká úroveň znalostí v oblasti veřejného práva, schopnost rychle vstřebávat a analyzovat informace, samostatné myšlení).
• Schopnost porozumění a férové jednání (schopnost přistupovat ke každému jednotlivci, bez ohledu na prostředí, z něhož pochází, citlivě a s respektem, ochota trpělivě naslouchat, zdvořilé jednání).
• Autorita a komunikační schopnosti (schopnost vyvolávat respekt a důvěru, schopnost udržet autoritu i v případě pokusu o její zpochybnění, schopnost jasně a stručně vysvětlit průběh řízení a jakékoliv rozhodnutí všem účastníkům řízení a dalším osobám).
• Efektivita práce (schopnost pracovat rychle a pod tlakem, schopnost dobře si organizovat svůj čas a bez průtahů vyhotovovat jasně odůvodněná rozhodnutí, schopnost konstruktivně spolupracovat s ostatními soudci v senátu a v rámci celého soudu, schopnost vést a vychovávat asistenty a obecné manažerské schopnosti).
