Zapol som v rýchlosti ČT 2, ale počul som už iba tieto posledné slová moderátora : " Tak tohle byl Jiří H. Krchovský. Ďekuji Vám za pozornost, naschle o týden". Potom už len prebehli titulky a mne hlavou sklamanie. Meno autora som si však zapísal do môjho všeho - notesu k iným menám. Keď som si ho preštudoval v knižnici, neváhal som ani okamih a pokúsil som sa zistiť to, čo som prepásol pre vlastnú sprostosť - kto je Krchovský a čo píše. Otvoril som knihu na náhodnej strane niekde v polovici a prišla táto "facka" (myslené v pozitívnom slova zmysle :) :
MÉ MILÉ JE DNES DVACET ČTYŘI
tak vytáhl jsem z kalhot úd
a napsal jsem si na žalud:
"Vše nejlepší Ti přeje Jiří ! "
už zvoní zvonek, otevírám
se stopořeným pohlavím
dvě pionýrky na mě zíraj
snad přišly pro sběr, co já vím . . .
So zatajeným dychom som čítal ďalej. Nezabudnuteľný epitaf:
ACH, ŽIVOT JE TAK TRAPNÝ, BOŽE
jak uprdnutí do soulože
Tak toto je Jiří H. Krchovský. Pražský undergroundový básnik, ktorý sa aktívne venuje poézii od konca sedemdesiatych rokov. Jeho tvorbu charakterizuje neskutočná rytmická harmónia popretkávaná jednoduchými, za to však starostlivo vyberanými rýmami. Mysticky, hrobovo a eroticky nie zaváňajúce, ba priam smradľavé básne sú živým obrazom umelcovho dekadentného spôsobu vyjadrovania sa a čitateľovi ponúkajú širokú škálu možností, ako sa spätne v tejto poézii hľadať.
Cítím se prázdný, mdlý a starý
není mi dobře. Zle mi je…
život je dar nad všechny dary
a smrt je sladká prémie
Šílená bdělost úpí ze sna
je vůbec noc, a nebo den…
žít život nelze, – daň je děsná
a smrt? Té už jsem nehoden
Dnes doobeda sme spoločne telefonovali. Prefajčený a prepitý hlas mu absolútne sedel k jeho fotkám, ktoré som si pozeral na internete. Myslel som však, že bude menej komunikatívny. Veď všetko podstatné dáva do veršov. Na koniec ponúkam ešte dve básne z jeho bohatej tvorby :
Těžko lze oddělit bolest a pýchu…
jediným skutkem jsem spáchal šest hříchů!
navíc tě miluju, což samo stačí
(svou lásku k tobě mám nicméně radši…)
Co vše jsem spáchal, ach! Zmítá mnou bolest
tíha mých výčitek nedá se snést…
a to vše, co jsem už nestačil provést!
za to mne stihne ten nejvyšší trest
VŠICHNI JSOU ZÁKERNÁ HLADOVÁ KLÍŠŤATA
jsou na svých prdelích vzájemne přisátá
a když se poslední na první zavěsí
pak z jeho prdele vlastní krev saje si
Závidím Česku Jiřího H. Krchovského.
