Robin Williams ako novýprofesor katedry angličtiny, John Keating, na Weltonovej akadémii, ktorej je onsám absolvent. Svoju prvú hodinu začína slovami:
Ó, kapitáne. Můj kapitáne.
Ví někdo, z čeho to je?
Ví to někdo?
Opravdu ne?
Je to báseň Walta Whitmana o Abrahamu Lincolnovi.
Oslovujte mě buď "pane Keatingu"...
nebo, když si troufnete: "Ó kapitáne. Můjkapitáne."
Jeho neortodoxné metódyvyučovania šokovali nielen študentov, ale aj jeho kolegov. Študenti si hoonedlho obľúbili a krátko po tom, ako sa dozvedeli o zaniknutej DEADPOETS SOCIETY, ktorej bol ich profesor členom, prišlo jej tajné obnovenie.Štyri hlavné piliere Weltonovej akadémie: tradície, česť, kázeň, dokonalosťa ich študenské ekvivalenty: výsmech, hrôza, dekadencia, exkrement. A takzačína tichá Keatingova revolúcia, "...znovasa naučíme myslieť sami."
(prváhodina angličtiny)
K:- Pane Pittsi, kde jste?
Otevřte čítanku na straně 542.
A přečtěte první sloku básně.
P:- Neztrácejte čas, nepolíbení?
K:- Ano, to je ona.
Případné, že?
P:- Trhejte růže, dokud kvetou,
vždyť staroba je v dáli kdes.
Však květ, jenž usmívá se dnes
Již zítra smrtí zajde krutou.
K:- Děkuji, pane Pittsi.
Trhejte růže, dokud kvetou.
Latinsky se to řekne "Carpe diem".
Ví někdo, co to znamená?
M:- Carpe diem.
To je "Užívej dne".
K:- Výborně, pane...?
M:- Meeks.
(Potom,ako prikázal študentom vytrhať z učebnice angličtiny celú úvodnú kapitolus názvom "Ako rozumieť poézii", ktorú napísal Dr. J. Evans Pritchard,hovorí profesor Keating takto:)
Tohle je bitva. Válka.
Mezi ztrátami mohla být vaše srdce i vaše duše.
Armády akademiků vyrazily vpřed, aby změřily poezii.
To nedovolíme!
Pryč s panem Pritchardem!
Naučíte se znovu myslet sami.
Naučíte se vychutnat slovo a jazyk.
Ať už vám říkal kdokoli cokoli, slova, myšlenky mohouzměnit svět.
(Pochvíľke ticha pokračuje:)
Povím vám tajemství. Pojďte blíž.
Poezii nečteme a nepíšeme proto, že je krásná.
Poezii čteme a píšeme proto, že patříme k lidskérase.
A lidská rasa je plná vášní.
Medicína, právo, obchod, technika...
jsou ušlechtilé činnosti, nezbytné pro život.
Ale poezie... Krása, romantika, láska?
Kvůli tomu přece žijeme.
Abych citoval Whitmana:
Ó, můj živote plný otázek stále se vracejících
Nekonečných vlaků vezoucích zástupy bezvěrců
Měst plných pošetilců
Co dobrého mi nabízíš, můj živote?
Odpověď: To, že jsi zde
Že žiješ, existuješ Jsi sám sebou
Že ta úžasná podívaná běží dál
A že smíš připojit svůj verš
Že ta úžasná podívaná běží dál
A že smíš připojit svůj verš
Jaký bude váš verš?
(Počasjednej hodiny vyskočil profesor Keating na katedru a hovorí:)
K:- Proč stojím tady?
P:- Abyste si připadal větší.
K:- Ne! Ale děkuji za účast.
Vylezl jsem na stůl, abych nezapomněl...
že na vše je třeba hledět odlišným způsobem.
Odsud vypadá svět jinak.
Nevěříte mi?
Zkuste to sami.
Když si myslíte, že něco znáte,
podívejte se na to jinak.
I když vám to přijde hloupé
nebo špatné, musíte to zkusit.
Při čtení se nenechte strhnout postojem autora.
Přemýšlejte sami.
Snažte se najít vlastní postoj.
Čím déle budete čekat, tím těžší to bude.
Thoreau řekl: "Většina lidí žije v tichémzoufalství."
Vy nesmíte podlehnout.
Osvoboďte se.
(každýštudent mal napísať vlastnú báseň. Báseň jedného znela: "Kočka dřepí naotepi." a profesor Keating na to reaguje takto:)
Nesmějeme se vám, ale s vámi.
Všední námět? Nevadí.
I obyčejná báseň může být krásná.
O kočce, o květině, o dešti.
Poezie je všude, jen ji odhalit.
Ale nesmíte psát všedně.
Tento film som videlprvýkrát pred pár rokmi. Môj záujem o literatúru a poéziu bol...,vlastne vtedy nebol. V dnešnej dobe tomu už tak nie. Keď som si dnes, porokoch, opäť pozrel DEAD POETS SOCIETY, mám pocit akoby som ho predtým vôbecnepochopil. Ako hovorí profesor Keating: "Alepoezie... Krása, romantika, láska? Kvůli tomu přece žijeme. "
Z filmusa mi ešte páčili aj tieto básne:
Henry David Thoreau:
Odešel jsem do lesů. Chci, aby můj život smysl měl.
Žít naplno a vysát život až na samu dřeň.
Souhlasím.
A zničit vše, co živé není.
Až budu umírat, nechci poznat, že jsem nežil.
Alfred Lord Tennyson:
Pojďte, přátelé.
Není pozdě hledat nový svět.
Chci plout až tam, kde slunce zapadá.
Ač nemáme již tolik sil co kdys
By pohnuli jsme zemí i nebem
Stále jsme tím, čím jsme.
Srdce nám buší touhou hrdinskou
Zlomeni časem, osudem
Však vůle máme dost
K boji, hledání i nacházení.
My nevzdáme se
______________________________________________
Dead Poets Society(Spoločenstvo mŕtvych básnikov)
Director: Peter Weir
Writer: Tom Schulman
Release Date: 9 June 1989(USA)
Genre: Drama
Plot Outline: Englishprofessor John Keating inspires his students to love a poetry and to seizethe day.
Awards: Won Oscar.Another 13 wins & 14 nominations
