Jakub Zeman, japanológ, kurátor a lektor nám o nich porozprával nielen tieto, ale aj ďalšie zaujímavosti.
V minulom rozhovore sme si naznačili tému samurajov žijúcich v období 10. - 19. storočia. Išlo o istým spôsobom vojenskú šľachtu. Išlo o približne 7 až 10% obyvateľstva Japonska. Čím boli charakteristickí? A aké mali práva?
Samuraje můžeme trochu přirovnat k polské šlachtě, nebo pruským junkerům. Ti mocnější z nich měli půdu, ti méně mocní u nich sloužili jako vazalové. Pán poskytoval vazalům ,,Vznešené dobrodiní" (go on) - dával jim služné v rýži (kokudaka) a za to získával službu (hókó), například při válečných taženích.
K příkladům samurajských privilegií bych zmínil například burei uči nebo též kirisute gomen - právo beztrestně setnout plebejce, který se k nim zachoval urážlivě. A jen samurajové měli v období Edo právo nosit meč delší než 60 cm, tedy katanu, ostatní vrstvy společnosti mohli nosit - pokud vůbec - jen mečík wakizaši.
Tiež je známe, že dodržiavali kódex Bušidó (Cesta bojovníka), ktorú spísal Jamaga Sokó. Čo všetko nájdeme v tomto kódexe? A čo znamenalo jeho porušenie pre samurajov?
Dávno před Hagakure nebo Jamaga Sokoem existovaly rodové zákoníky (go hatto) nebo jiných norem chování pro vojenskou šlechtu. Silně formálně to bylo specifikováno v Iejasuově zákoníku pro vojenské rody Buke šóhatto z roku 1615. Japonská společnost byla vždy výrazně hierarchicky strukrurovaná, a to i v rámci samurajské vrstvy.
Například v knížectvá Tosa nesměli samurajové nízkého ranku v dešti nosit deštník a boty, nesměli nosit hakamu etc.. Při překročení hranic povoleného následoval ihned trest, v mezním případě seppuku.
Samuraji mali výsadu nosiť zbraň. Medzi nimi je dlhý meč katana (okolo 100 až 120 cm) a krátky meč Wakizaši (40 až 60 cm). Ako vyzerali tieto meče? Keďže rôzne obdobia v Japonsku mali vplyv na tvar meča. Ako prebiehala ich výroba?
Meč katana měl délku čepele nad 60 cm, wakizaši mezi 30 a 60 cm. Jednalo se de facto o sourozence oběma mečům, které vznikly v 15.století, se říkalo původně učigatana a až později se z nošení jejich páru zvaného daišó stala předepsaná norma. Meče se kovaly z ocele tamahagane, vyšištěné a homogenizované překládáním až do desítek tisíc vrstev. Poté se kombinovala metodou svářkového damašku tvrdá, ale křehká ocel tvořící břit s měkčí, ale houževnatou ocelí tvořící zbytek čepele.
Celek se pak zabalil kromě břitu do hlíny a komplet se po jejím zaschnutí vložil do výhně. Břit nechráněný hlínou se ohřál na vyšší teplotu (cca 800 stupňů Celsia) a zakalil na vyšší tvrdost než zbytek čepele. Tak vznikla martensitická linie kalení hamon.
Tím vznikla unikátní čepel se skvělými mechanickými vlastnostmi a estetickým přesahem.
Zároveň vlastnili dýku Tantó dlhú približne 30 cm. Ako vyzerala táto dýka? A aké mala využitie?
Dýka tantó sloužila k boji zblízka a kromě toho mohla být použita jako vrhací zbraň (učimono), de facto jako šuriken. Speciální dýkou kubikiri se v bitvě odřezávala hlava zabitých nepřátel, předkládaná po bitvě jako důkaz zásluh při obřadu kubi džiken. Tantó, respektive někdy jen jeho čepel zabalená do rýžového papíru, sloužila k rituální sebevraždě seppuku. Dýku kaiken používaly na sebeobranu i samurajské ženy.
A yoroidoši (probodávač zbrojí) byla dýka se silnou čepelí, jakási japonská miserocordia, kterou se v boji tělo na tělo dala probodnout slabší část zbroje.
Tsuby sú záštity samurajských mečov. Aké funkcie plnili? Z čoho boli vyrábané a ako vyzerali?
Mečové záštity cuba se zhotovovaly ze železa, bronzu, mosazi, ale i slitin měkkých kovů jako šakudó (měď se zlatem) nebo šibuiči (měď se stříbrem). Staré cuby k mečům tači se zhotovovaly i z vrstvené kůže nerikawa. Kromě své primární bojové funkce cuby plnily roli šperku a protože jejich náměty vycházejí z japonské, ale i čínské literatury, poezie, mytologie etc., jejich studium oterírá okno do duchovního světa starého Japonska.
Na ktorej strane nosili meče a dýku? Aké to malo dôvody?
Tantó se nosilo nejčastěji za opaskem na třředu těla, proto byl jeho alternativní výraz maezaši (vpředu mošený meč), kontrastně k wakizaši (po straně , bočně nošený meč). To bylo i při formálních příležitostech, nebo v dobách, kdy se nosil meč tači spolu s tantó. Kaiken se nosil v záňadří (futokoro) a probodávač zbrojí yoroidoši, jediná forma japonského meče ovládaná levou rukou, rukojetí vzad na levé straně, jak napovídá její název metezaši.
So samurajmi majú výraznú súvislosť Róninovia. Čím všetkým sa vyznačuje táto skupina?
Rónin byl samuraj, který přišel o pána nebo byl vyhnán či z vlastních důvodů opustil lěno (dappan). Zní to romanticky, ale samuraj tak de facto přišel o jediný zdroj příjmů.Z róninů se rekrutovali učitelé ve školách terakoya, ale i osobní strážci (jódžinbó), měštští ničemové kabukimono, nebo výrobci papírových deštníků (kasahari). Mohli být opět přijati do služby, buď u původního pána, nebo - pokud prokázali výjmečné schopnosti - i v novém knížectví.
Ako vyzeral spôsob života samurajov? Od detstva cez výcvik až po dospelosť a prácu. Predsa len, je známe, že trénovali a učili sa od pomerne nízkeho veku.
Je to tak. Samurajové - obzvláště vyššího ranku - byli od ranného věku vzděláváni v učenosti a konfuciánských klasicích (gakumon), uměních jako kaligrafie či čajový obřad a samozřejmě v bojových uměních. Byli vzděláním připravováni na to, že se stanou vůdčí vrstvou společnosti, na kterou budou kladeny mnohem vyšší nároky než na zbytek populace.
Ich spôsob boja je pomerne špecifický. Ako vyzeral alebo prebiehal?
V různých obdobích japonských dějin to bylo různé. Například v dobách válek Genpei na konci 12.století byli samurajové jézdní lukostřelci, jejich elitní armády bývaly ještě rekativně malé a bylo obvyklé, že se vrchní velitel sám osobně účastnil bojů.
Naproti tomu ke sklonku obdobé Sengoku v 16.století vidíme už obrovské armády, bojující v podstatě moderním způsobem se součinností jednostlivých druhů vojska, vzájemně se podporujících (jízda - kopijníci, střelci z mušket...).
Bitvu musel ostražitě řídit vojevůdce taišó, který už neměl kdy se zamotat do osobní šermovačky, to by mohlo dojít k porážce celé mnohadesetitisícové armády, které by nikdo nevelel.
Keď samuraji „zlyhali“, museli vykonať Seppuku, ktoré je nesprávne označovanie ako Hara-kiri. Ako Seppuku prebiehalo? A aké boli najčastejšie dôvody, prečo tento spôsob ukončenia života samuraji robili?
Rituální sebevražda seppuku spočívala v rozpárání vlastního břicha, o němž se věřilo, že je sídlem duše. Následně sekundant kaišaku ukončil utrpení sebevraha tím, že ho setnul. V době Edo (1603 - 1868) se setnul sebevrah už v okamžiku, kdy se dotknul dýky položené na podstavci na buddhistické obětiny sanbódai, který měl postavený před sebou.
Seppuku mohlo být provedeno z více důvodů, jako omluva za selhání, ochrana před padnutím do zajetí, následování pána na onen svět či upozornění ho na to, že jedná nesprávně. K seppuku mohl být samuraj i odsouzen. obecně se jednalo o čestnou formu sebevraždy, úsloví ,,učikubi wa hadži, seppuku wa meijó" říká, že stětí - obvyklá forma popravy zločinců - je zahanbujícím zatímco seppuku čestné.
So Seppuku súvisí krátka báseň Haiku. Čo bolo jej účelom? Ako vyzerala?
Ve skutečnosti se samurajové věnovali poezii již od období Heian (794 - 1183), jednalo se o poezii waka, potenciálně básně psané v učené čínštině kanši. Haiku je jako žánr relativně moderní, v současné formě jí v době hlubokého míru vytvořil Macuo Bašó (1644 - 1694).
Haiku je básnická miniatura o sedmnácti slabikách a třech řádcích, Ta nejznámější je právě od Bašóa: ,,Do staré tůně/právě skočila žába - / šplouchnutí vody."Samurajové psali také předsmrtné básně například před seppuku a některé jsou velice silné.
Medzi samurajmi boli tiež ženy. Akú výzbroj používali? Aké mali práva? Aký štýl boja mali oproti mužskej verzii samurajov?
Samuraj byl šlechtická třída, a proto i ženy ze samurajských rodin byly urozeného původu se vším, co to obnášelo. Často se vzdělávaly v uměních, jako ikebana nebo hra na citeru koto, z bojových umění se většinou učily zacházet s halapartnou naginata. Ale jsou známy i příklady galších bojových umění, ve kterých ženy vynikaly, od džú džucu po šerm mečem či ovládání kusarigamy.
Medzi samurajmi je známy čierny samuraj ako špecifická výnimka. Kto to bol? Aké mal meno? V akom období a rokoch žil? Ako sa mu podarilo dosiahnuť status samuraja? Je známe, že sa neskôr stal Čiernym róninom.
Bavíme se o údajném samuraji, pokřtěném černochovi se sekundárním japonským jménem Yasuke. (původně možná byl pokřtěn na jméno Izák a Yasuke bylo pojaponštění tohoto jména). Yasuke, který se dostal do Japonska jako sekretář jezuitského vizitátora Alexandra Valignana v 80.letech 16.století, zaujal svou neobvyklou výškou a barvou pleti vojevůdce Nobunagu Odu, který jej přijal do svých služeb, ale spíš jako exotickou kuriozitu než jako samuraje.
Tomu nasvědčuje více silných indicií, jako například fakt, že nedostal příjmení, jen jméno, etc. Po Nobunagově zavraždění v chrámu Honnódži roku 1582 se Yasuke opět vrátil k jezuitúm a poté jeho stopy mizí. Ale že by byl samuraj, to je spíše přání otcem myšlenky.
Samuraji tiež vykonávali čajový obrad. Ako ten obrad prebiehal?
Čajová ceremonie sanoyu ve stylu wabiča, rozšířená od 15. a především 16.století, spočívá v rituální očistě čajového náčiní a obřadní příprava práškového čaje mačča v něm. Od konce 17.století se rozšířil i čajový obřad senčadó, používající listový čaj.
Meditativní příprava, podávání a popíjení čaje, prohlížení čajového náčiní a další prvky mají za účel přiblížit účastníka k harmonii, zdvořilosti, čistotě a klidu.
Z bojového umenia samurajov nám do súčasnosti pretrvali viaceré školy. Medzi nimi sú napríklad kendžucu so športovým variantom kendó, JuJutsu a Kjúdó. Akými znakmi sa tieto bojové umenia vyznačujú v súčasnosti?
V minulosti byly bojová umění záležitostí života a smrti, v současnosti jsou mnohé z nich spíše na cestě ke sportu. Z obav před zraněními při tréningu došlo také ke změně některých technik nebo tréningových postupů. Ale samozřejmě nelze generalizovat.
Z akých dôvodov sú populárne?
Dochází v nich k procesu modernizace a standardizace (jako u seitei iai a podobně) a tím se stávají masově dostupnějšími. V Japonsku se mohou děti učit například Judo nebo kendó v školním nebo univerzitním kroužku, a tyto disciplíny mají i širokou členskou základnu i mino Japonsko, v Evropě i USA. Na druhou stranu některé staré školy korjú trénuje jen několik studentů, a mnohé školy historicky zanikly.
Samuraji sú populárni tiež vo filmovej a seriálovej tvorbe, napríklad v dielach Modrooký samuraj, Posledný samuraj a Sedem samurajov. Nakoľko presne a realisticky sú tam vyobrazení samuraji? Nakoľko sa dané diela odlišujú od reality?
Je tam v mnoha případech velká umělecká licence. Kurosawovy filmy jako Sedm samurajů jsou naopak unikátní v tom, že jejich režisér byl fanatikem historické hodnověrnosti ve všech ohledech a tím se jeho tvorba v nejlepším slova smyslu hodně vymyká.
V hudobnom priemysle skupiny Sabaton zložila pieseň Shiroyama o Bitke o Širojamu z 24.9.1877 v japonskej oblasti Kagošima. Aký je váš pohľad na túto pieseň? Nakoľko zodpovedá realite?
Bitvou u Široyamy skončilo Sacumské povstání roku 1877 a Sabatoni svou pěknou písní vzdali hold posledním pěti stům z původně čtyřicetitisícového vojska rebelů, kteří zde opravdu stáli proti přesile 50 ku jedné, Povstalci byli poraženi a do jednoho padli včetně svého velitele Saigó Takamoriho.
Svého času jsem přeložil svou oblíbenou starou samurajskou píseň z dalšího bojiště Sacumského povstání, Tabaruzaky. Zde je pro zajímavost na závěr příslušný překlad.
LIDOVÁ PÍSEŇ Z KUMAMOTA ,,TABARAZAKA"POPISUJÍCÍ BITVU SACUMCKÉHO POVSTÁNÍ 3.-20.BŘEZNA 1877
¨
雨は降る降る Déšť padá a padá
人馬(陣羽)は濡れる lidé i koně promokli
越すに越されぬ ať se snaží jak se snaží není možno projít
田原坂 vrchem Tabarazaka
二、
右手に血刀 V pravé ruce zakrvácený meč
左手に手綱 a v levé udidlo
馬上ゆたかな na sedle se vyjímá
美少年 pohledný mladík
三、
山に屍 Hora plná mrtvých těl
川に血流る V řece proudí krev
肥薩の天地 nebe a země provincií Higo a Sacuma -
秋にさびし podzimní melancholie
四、
草を褥に Spíce na holé trávě
夢やいずこ kde jen je sen?
明けのみ空に po probuzení jen na obloze
日の御旗 praporec se sluncem
五、
泣いてくれるな Neplač pro mě
かわいの駒よ můj milý koníčku
今宵偲ぶは Na tuto noc budu vzpomínat
恋でなし bez lásky
六、
どうせ死ぬなら Když už stejně zemřu
桜の下よ tak pod sakurou
死なば屍に a na mé mrtvé tělo
花が散る budou padat její okvětní kvítky .
七、
田原坂なら Ostatně Tabaruzaku
昔が恋し jsem měl odjakživa rád
男同士の a pro mě i mé kamarády
夢の跡 je zde stopa našeho snu
八、
春は桜よ Na jaře kvetou sakury
秋なら紅葉 podzim se červená javorovým listím
夢も田原の a pláň Tabara se stane
草枕 polštářem z trávy pro náš sen.
