Vedeli ste, že sa čítajú sprava doľava oproti našim komiksom, ktoré sa čítajú zľava doprava? O tomto a ďalších podrobnostiach nám porozprávala členka tímu vydavateľstva crew.cz, Anna Křivánková.
Medzi komiksami manga a komiksami pôvodom zo Slovenska a iných krajín je niekoľko rozdielov. Jedným z nich je napríklad ten, že manga sa číta sprava doľava, no tie slovenské a z iných krajín, napríklad USA, zľava doprava. Aké sú ďalšie rozdiely?
To, že se manga čte opačným směrem, je dáno tím, jak Japonci čtou a píšou obecně, čili nejde o nějaké komiksové specifikum. Zajímavější jsou jiné rozdíly, nicméně pro začátek by bylo dobré poznamenat, že termín „manga“ je velice obecný. Zatímco pro Japonce zahrnuje veškerý komiks, my slovem manga míníme pouze ten japonský, a navíc přitom v hlavě máme představu určitého stylu.
Což je hodně zjednodušující, protože manga má hodně tváří a stylů, ale my vnímáme především ten mainstreamový, který se odráží např. v dizajnu postav – takové ty klasické velké oči, jednoduše načrtnutý obličej apod.
Dále je pro něj typické používaní výrazných zvukových efektů, přičemž japonština má velice bohatý rejstřík zvukomalebných slov, které často nevystihují pouze skutečné zvuky, jako je tomu v češtině, ale třeba i pocity a stavy, což se nepřekládá zrovna snadno. Zároveň se mainstreamová manga hodně spoléhá na symbolizmus, který se vyvíjel po celá desetiletí a který nemusí být novým evropským čtenářům okamžitě srozumitelný.
Těch věcí je hodně, ale je nutné si uvědomit, že se skutečně vztahují k té mainstreamové podobě japonského komiksu. Zdaleka ne k veškerému japonskému komiksu.
Medzi charakteristické znaky mangy patrí to, že obálka a možno niektoré strany vo vnútri sú farebné, no zvyšok kresieb je čiernobiely. Z akých dôvodov sú manga komiksy takto kreslené?
Jde v podstatě o ekonomické opatření, protože se musíme podívat na to, jak vypadá japonský komiksový průmysl. Většina japonských komiksů vychází napřed jako seriály v komiksových časopisech, tj. v týdenících, čtrnáctidenících, někdy v měsíčnicích.
Pokud je to týdeník, znamená to každý týden asi dvacet nových stránek jednoho seriálu. Pokud je to měsíčník, tak každý měsíc třeba pětačtyřicet až padesát stránek. To znamená, že autor musí kreslit dost rychle.
Kdyby se do tohoto procesu zapojily barvy, tak to bude trvat mnohem déle. Navíc časopisy, ve kterých ty komiksy vycházejí, jsou velmi levné. Pokud by měly vycházet barevně, náklady by značně stouply. V podstatě jde tedy o ekonomické opatření, o něco, co vám umožňuje produkovat komiksy rychle a levně.
Když si komiksový seriál vede dobře, dostane samostatné vydání – takové, v jakém vychází u nás – a tam někdy může být několik prvních stránek barevných jako úlitba čtenáři.
Taktiež v rámci kresieb sú v prípade postáv charakteristické väčšie oči, špicatý a malý nos a brada, špecifickejšie účesy a podobne. Aké dôvody vedú autorov, aby takto kreslili dané postavy?
Tohle je záležitost mainstreamu. Existuje spousta mangy, kde jsou postavy kresleny daleko realističtěji, u nás např. díla Džiróa Tanigučiho nebo Go Tanabeho, jejichž komiks připomíná třeba francouzsko-belgickou tvorbu.
Nicméně, jak už jsem řekla, částečně jde o úsporu času. Mainstreamový způsob kreslení postav je poměrně jednoduchý. To, že je tam vysoká míra ikonizacie, že rysy v obličeji nejsou prokresleny příliš detailně, je vlastně časová úspora.
Je ale nutné poznamenat, že ten současný úsporný styl vychází z určitých vzorů, např. z toho, jak dříve kreslil Osamu Tezuka. Osamu Tezuka byl velice plodný a populární autor, kterého se celá generace autorů z padesátých a šedesátých let snažila napodobovat, a jeho styl byl zase ovlivněn Disneym a americkými groteskami stejně, jako bývalo běžné i u jiných starších autorů, třeba i těch předválečných.
Nakoľko náročné je získanie práv na preklad a vydanie japonskej mangy v rámci Českej a Slovenskej republiky?
Nemohu příliš mluvit za Slovenskou republiku vzhledem k tomu, že téměř veškerá produkce mangy, která se čte na Slovensku, je v češtině. Ze zkušenosti, co mám především u nakladatelství CREW, mohu říct, že je to různé, stejně jako s knihami.
Pokud máte veliký hit, tak je dost často dražší a obtížnější na něj získat práva, protože držitel licence čeká, že bude mít ta kniha velký zisk, a tím pádem to neprodá levně nebo jen tak někomu.
Stejně je to u komiksů. Pokud je to nějaká série, která není vyloženě hit, tak je daleko snazší na ni získat licenci. Pokud je to obrovský hit nebo klasika, jako třeba Tezukovy komiksy nebo Akira od Kacuhira Ótoma, tak je to těžké a může to trvat několik let.
Na Slovensku a v Česku vychádza japonská manga v preklade. Ako prebieha preklad japonskej mangy do češtiny? Čo všetko daný preklad zahŕňa?
V podstatě přeložit všechno z japonštiny do češtiny, jak repliky, tak zvukové efekty. Zvukové efekty bývají nejtěžší, protože, jak jsem už řekla, japonština je velice bohatá na zvukomalebná slova. Ta mohou vycházet nejen ze skutečných zvuků, ale třeba i z pocitů nebo stavů. To znamená, že zvukomalebným slovem vyjádříte například záření či jiskření.
Slavný příklad je z Pokemonů. Když dělá Pikaču svoje slavné „pika pika“, tak to je zvukomalebné slovo, které znázorňuje to jiskření elektřiny. Někdy může být velice těžké tohle přeložit, pokud neexistuje žádný český ekvivalent.
Překladatel taky často musí přihlédnout k tomu, že se v textu vyskytují nějaké reálie, které je potřeba nějak vysvětlit, a to buď přímo v textu, nebo, jako to někdy děláme u historických komiků, třeba u Šógunova popravčího, je potřeba vložit poznámku překladatele, která pokud možno co nejstručněji vysvětlí čtenáři nějakou konkrétní reálii.
Právě u Šógunova popravčího bylo hodně termínů a reálií z japonské historie, konkrétně z tehdejšího soudnictví, kriminalistiky, metalurgie i politiky.
Ako dlho trvá preklad jednotlivých kapitol a dielov komiksov manga?
Záleží případ od případu.Jednak zálež na délce, řekněme, že běžný svazek, ve kterých mangu vydáváme, ten tankóbon (samostatná kniha), má kolem 200 stran. Někdy je to o trochu míň, někdy o něco víc. Třeba Berserk mívá 220 nebo 230 stran. Každopádně délka je jeden faktor, potom je tu obsah. Některé komiksy obsahují více textu než jiném.
Například v tomto ohledu byla slavná série GANTZ, akční série, která vycházela deset let. Tam mi jeden svazek zabral třeba i jedno odpoledne, protože v něm nebylo mnoho textu. Byly tam hlavně zvukové efekty a výkřiky a sem tam nějaká nadávka. Málokdy se tam pořádně mluvilo.
Ale jiné mangy stejného stránkového rozsahu, třeba Tokijský Ghúl, Promised Neverland nebo Blue Lock, mívají textu mnohem víc, takže jejich překlad trvá mnohem déle. Pokud mám dobrý pracovní týden, kdy se můžu věnovat jen manze, tak takový svazek přeložím za čtyři až sedm dní, záleží na složitosti textu (např. pokud musím řešit slovní hříčky nebo odbornou terminologii). To je optimální časový úsek.
Řekněme, že jeden ten svazek obsahuje většinou devět nebo jedenáct kapitol. Když můžu udělat dvě denně, tak je to pro mě ideální, protože mě to příliš nezahltí.Ale taková ideální situace nenastane pokaždé,
Potom jsou tu velké svazky, například horory od Džundžiho Itóa nebo třeba zmíněný Šogunův popravčí. Ten byl obrovský, měl přes 700 stránek, stejně jako Tezukovy komiksy, na těch někdy pracuju celé měsíce.
Po preklade a jeho korektúre nasleduje zalamovanie. Nakoľko náročné je zalamovanie mangy? Od prekreslenia ilustrácií až po „naliatie“ preloženého textu do jednotlivých bublín. Koľko času to zaberie?
Tady nemůžu úplně odpovědět, protože se tím nezabývám. Řekněme ale, že když já odevzdám text a dojde ke korektuře, tak většinou během měsíce či osmi týdnů mívám komiks vysázený v PDF. Když se tomu však redakce věnuje intenzivně, tak to mohou být také jen tři nebo čtyři týdny.
Celkovo koľko času zaberie príprava mangy v českom preklade od získania práv až po finalizáciu v podobu tlače?
Záleží případ od případu. Pokud je to ten standard, tak předpokládám, že nákup práv může trvat pár měsíců, potom příprava... Řekněme půlrok, devět měsíců. Pokud je to větší dílo, tak to může být víc než rok, ty největší hity jako Akira byly předmětem mnohaletého jednání.
Ktoré komiksy sú najpopulárnejšie a celkovo populárne v rámci Česka a Slovenska a z akých dôvodov? Celosvetovo populárne sú napríklad Naruto, One Piece, Dragon Ball Z, Death Note, Shingeki no Kyojin a Fullmetal Alchemist.
Česká republika se v tomto ohledu nijak zvlášť neliší od zbytku světa. Populární bývá to, co je populární v Japonsku. Bývají to často šóneny, čili seriály z komiksových časopisů určených chlapcům a mladým mužům.
První velké hity, které u nás vyšly, byly Naruto a Death note. One piece se připojil poměrně nedávno. Dlouhý roky jsme si nebyli jisti, jestli ho vydávat, protože je extrémně dlouhý a je to počin na mnoho let, ale zatím to vypadá, že bude mít úspěch, třebaže jde stejně jako v případě Naruto a Death note o relativně starý komiks.
Ty nejnovější, co jsou teď v první desítce japonských nejoblíbenějších seriálů, jsou třeba JuJutsu Kaisen, My Hero Academia, Sakamoto Days a Blue Lock. Většinou jsou to ty dobrodružnější šóneny, často komediálně laděné, i když někdy též mírně hororově.
Jsem ale ráda, že u nás mají poměrně velký úspěch i starší věci, ty lahůdkové, které vydáváme proto, abychom je měli. To znamená Tezukovy komiksy, nebo Akira, i Šogunův popravčí si myslím vede dobře. Taky jsou u nás hodně oblíbené horory Džundžiho Itóa. Ty míří na širší čtenářskou základnu, protože je mají rádi i lidé, kteří mangu obvykle moc nečtou.
Ktoré vekové skupiny sú v Česku a na Slovensku najčastejšie čítajú komiksy manga?
Jsou tu tři velké generační skupiny. Já patřím k té první, nejstarší, která se k japonským komiksům dostala na sklonku tisíciletí. Ta prostřední je dnes ve věku dvacet až třicet let, a rozhodně je početnější než ta nejstarší, protože zahrnuje lidi, kteří už vyrůstali na internetu a měli možnost seznámit se s mangou i anime daleko snáze než my v době internetového pravěku a vytáčeného připojení. A možná ještě početnější je ta třetí skupina čítající nejmladší čtenáře mezi deseti a dvaceti lety, kteří jsou se současnou mangou i anime velmi dobře obeznámeni. Souvisí to s velkou dostupností anime, mj. na NETLFIXu, kde je dnes možné shlédnout momentálně populární novinky, a ty potom diváky často inspirují k nákupu papírové předlohy.
V súčasnosti existujú možnosti publikácie mangy v tlačenej aj on-line podobe. Ktorá z týchto foriem vedie? A z akých dôvodov?
V Japonsku má digitální manga docela převahu. Trvalo to velice dlouho. Přispělo k tomu hodně faktorů, například pandemie. Lidi se začali obracet víc k digitální manze, protože nemuseli opouštět dům, aby si ji pořídili. Tam jde tedy o poměrně jednoznačný trend. U nás převládá manga tištěná, ale myslím, že v budoucnosti bude třeba řešit i prodej digitální mangy.
Vo vašom vydavateľstve CREW ste vydali napríklad Death Note (Zápisník smrti), Naruto, Šingeki no Kjodžin (Attack on Titan, Útok titánů), My Hero Academia (Moje hrdinská akademie) a Tokyo Revengers. Ktoré z manga komiksov, ktoré ste distribuovali na česko-slovenský trh, sú najpopulárnejšie?
CREW vydává každý měsíc řebříček nejpopulárnější mangy. V současnosti vedou většinou už zmíněné seriály, One Piece je teď extrémně populární, potom One Punch Man, JuJutsu Kaisen... Docela dobře si vede nová série Dandadan. Potom Solo leveling, což je pro nás svým způsobem novinka, Láska ve střihu cosplaye a podobně. Někdy se tam objeví i nějaká jednorázovka, teď například Věc z temnot. Většinou jsou to věci, které jsou momentálně populární i ve světě.
Ktoré komiksy manga by ste odporučili začiatočníkom v tejto oblasti literatúry?
Je důležité, kolik je tomu člověku let, jak přistupuje ke komiksům, jaké má zájmy. Dnes je tu poměrně široký výběr. Já jsem třeba dlouhou dobu doporučovala komiks Death Note, protože z hlediska stylu není příliš excentrický a zároveň je velice zajímavý a napínavý. Viděla jsem, že oslovil hodně lidí, kteří mangu nebo komiks moc nečetli. Death Note je pro mě dobrý konzervativní začátek.
Kde vidíte budúcnosť manga priemyslu? Napríklad v rámci Česka a Slovenska.
Myslím, že dřív nebo později se produkce začne překlápět k digitálnímu komiksu, jako se tomu děje v Japonsku. Netroufám si samozřejmě moc spekulovat, doba je „poměrně zajímavá“ v tom nejhorším slova smyslu a kdoví, kterým směrem se dějiny budou ubírat. Každopádně si myslím, že přechod k digitální manze zní jako přirozený vývoj. Do té doby se vám ale v nakladatelství CREW budeme snažit přinášet co nejčerstvější a nejoblíbenější papírovou mangu.
Je niečo ďalšie, čo chcete odkázať čitateľom?
Byla bych ráda, kdyby lidé přistupovali k manze bez předsudků. Vím, že hodně lidí, kteří komiksy normálně čtou, mangou okázale opovrhují. Často proto, že jsou k tomu vedeni předsudky nebo špatnou zkušeností. Jenže manga je extrémně široký svět. Svět japonského komiksu je opravdu extrémně široký a bohatý. Téměř každý si tam může vybrat něco, co ho zaujme. Je škoda se o to záměrně ochuzovat.
