
Na dlaniach
poskrúcaný
hodváb
cítim
keď Teba
vplietam
medzi
prstami.
Naivka
vravíš
keď ústami
ma kropíš
po krivkách
bielych
s jemným
bozkom hodvábnym.
Neverím hodvábu
vravíš mi
šepkáš
v noci
veď nad ránom
tŕne ustieľajú
všednosť
dní.
Neverím tŕňom
hladím
ískam Tvoje
vlasy
bez hodvábu
by ruže
predsa
neboli.
Zadívaš sa
ako dieťa
s dôverou
v moje dotyky
rozprestrieš hodváb
utkáš vlny
cez ne nakreslíš
prvé vrásky, prvé úniky.