-No kdo má čtyři hvězdy?
-Kapitán!
-Tak je kapitánem.
-A ty číms byl na vojně?
-Poručíkem.
-Tos pouze poroučel vojákum a voni tě poslouchali, že jo!
- ...
-Tati, ty strašně nerád něco děláš. ... A koliks měl hvězd?
-Dva.
-No, tos moc daleko nedotáhl...
-...
-A proč ty taky nemáš uniformu?
-Já jí mám jenom když jdu na manévry.
-A co je to tá manévra?
-To je takové vojenské cvičení.
-A kam chodíš, do Plzně?
-Ne, jenom do Levíc nebo do Martina.
-A jak ty do mně vlezeš? To přece nejde...
-....
-Tati, a tys mi přines z vojny zlatý knoflík. To jsme bohatí?
-Ne, to je jenom takový kočičí zlato.
-A kočičí zlato nemá cenu, že jo?
-...
Tati, ale ty seš bohatej... Ty každý měsíc přineseš domu dvě tisíce.
A mamince každý tejden dávaš čtyři stovky.
-...
Tati, ale strejda nemá čtyři hvězdy, von jich má osm. Seš matematik, tak počítej...
A generál má kolik, padesát?
-Ne, padesát jich nemá.
-Tak potom jednu, ale hrozně velkou!
(V Ždiari vystúpili. Škoda. Bol to taký pekný rozhovor otca so synom.
Dnes môže mať Martinko okolo tridsiatky)
Za prípadné chyby v češtine sa ospravedlňujem a "u s kroužkem" som nedokázal nájsť.
(A akoby to nestačilo, do autobusa nastúpila mladá mamička (snáď novopečená právnička
s ratolesťou podobného razenia. Zachytil som iba posledné slová rozhovoru)
-Každý má svoje práva a povinnosti!
Ty máš povinnosť sedieť a neotravovať mamičku.
Ujo šofér má právo streliť ti pár poza uši a vyhodiť ťa von z autobusa!
-Prečo?
-Lebo taká je tvrdá realita. D r a g o Dávno, roky osemdesiate...
