Knižka vyšla aj v slovenčine, no ja som mal k dispozícii iba český preklad. Ak má niekto taký zvláštny pocit, že je až príliš inteligentný a nevie, čo s tým, je tam niekoľko návodov na to, ako sa inteligencie zbaviť. Všetky recepty, ktoré tam hlavná postava Antoine vyskúša, majú jediný, trochu pochabý cieľ - urobiť zo seba čo "najpriemernejšieho" človeka. V každom prípade ich všetky treba brať s nadhľadom a radšej ich neskúšať. Je zbytočné na tomto mieste približovať dej, najpodstanejšie sú aj tak úvahy, ktoré Antoine vysloví v kritických momentoch. Na ochutnávku ponúkam aspoň niekoľko úryvkov.
Antoine a jeho až priveľmi citlivé vnímanie inteligencie: "Pravda vychází z dětských úst. Na základní škole bylo potupnou urážkou, když někdo někoho označil za inťouše. Později se nálepka intelektuála stává něčím téměř pozitívním. To je však omyl: inteligence je vadou. Jelikož živí vědí, že umřou, zatímco mrtví nevědí nic, je myslím horší být inteligentní než hloupý, protože nikdo hloupý o své hlouposti neví, zatímco někdo inteligentní o své inteligenci ví určitě, i když je skromný a pokorný."
Zaujímavé je tiež duálne rozvrstvenie ľúdí a lá Antoine: "Podle mě, když nepočítám všechny ty teorie o spoločenských třídách a vrstvách, spočívá hlavní rozdělení lidstva v tom, že lidi buď chodili, nebo nechodili na mejdany. A tohle dělení, které táhne od základky, trvá v různých podobách celý život." Bol by som zvedavý, čo by hlavnej postave diagnostikoval Freud, keby ju uložil do svojej viedenskej pohovky...
Raz Antoine skutočne navštívi svojho lekára a dobrého kamaráta. Navrhne mu dokonca toto: "Nemohl bys mě zbavit aspoň části neuronů? Existují přece krevní banky, spermobanky a různé banky orgánů, tak by měly existovat i neurobanky, ne? Ti, co mají neuronů příliš, by tak mohli přispívat těm, co jich mají nedostatek. Navíc by tím udělali dobročinné gesto." Akokoľvek sa nám situácia hlavnej postavy môže zdať beznádejná, všetko sa nakoniec na dobré obráti... Treba si to prečítať. Na záver ešte pridám Pageov skutočne originálny lyrický opis francúzskeho hlavného mesta: "Nad Paříží konečne vysvitlo slunko. Výfuky vypouštěly škodlivé plyny jako novodobý pyl, který v plicích Pařížanů a turistů oplodňoval budoucí flóru nemocné civilizace. Životní normou se stávalo umírání vegetace, stromů i rostlin, tak neslyšné a neviditelné pro oči, které vidí jen to, co se hýbe. Auta dál vytvářela nového člověka, který již k prochádzkám po svých vyasfaltovaných snech nebude potřebovat nohy, nýbrž kola." Dočítania!
