Tak asi takto vyzerá v skratke Arthurov príbeh, ktorý je jednou z tých línií, ktoré sa prepletajú v päťdielnej trilógii (ehm) Stopárovho sprievodcu Galaxiou, fenomenálneho diela Douglasa Adamsa. Dá sa povedať, že je líniou nosnou. Ale to je samozrejme relatívne, podľa toho, z akého uhlu sa na dielo pozeráte. Pre mňa je napríklad hlavným hrdinom Marvin, paranoidný android, ktorého osud zavrhnete po tom, čo chudák mizne uväznený v rakete v Slnku, a o pár kapitoliek na vás čaká na parkovisku, lebo medzitým Vesmír samozrejme zažil svoj vlastný koniec a znovuzrodenie. Obdivuhodná podívaná.
Stopařův průvodce po Galaxii (1979), Restaurant na konci Vesmíru (1980), Život, Vesmír a Vůbec (1982) a Sbohem a dík za ryby (1985) mi robili spoločnosť na dovolenke, a som si istá, že sa do Marvina zamilujem ešte nespočetne veľakrát, pretože táto kniha jednoducho má niečo do seba. A to ma ešte čaká pátranie po piatej časti - Převážně neškodná (1992). (Sľúbila som si, že už si knižky nebudem požičiavať, ale zoženiem si ich v origináli. Vianoce sa predsa blížia...)
Útok smrtonosných střel, které mají být zakrátko vypáleny starobylým automatickým obranným systémem, budou mít za následek pouze rozbití tří kávových šálků a jedné myší klícky, několik modřin na nadloktí jednoho z hrdinů a nevčasné stvoření a náhlý odchod z tohoto světa jednoho květináče petúnií a jednoho nevinného vorvaně obrovského.
A protože taková pozice je pro vorvaně pochopitelně neudržitelná, mělo ubohé nevinné stvoření jen málo času, aby se smířilo se svou vorvaní identitou, protože hned vzápětí se zase muselo smířit s tím, že už vorvaněm není. Následující pasáž je úplným záznamem jeho myšlenek od okamžiku, kdy začalo žít, až do chvíle, kdy svůj krátký život skončilo.
"Aha...! Co se to děje?" myslelo si.
"Ehm, pardon, kdo vlastně jsem? Dobrý den? Proč jsem tady? Co je smyslem mého života? A co tím myslím, když říkám, kdo jsem? A jéjej! Hele! Co se to ke mně najednou tak strašně rychle blíží? Tak strašně moc rychle. Je to veliké, placaté a kulaté...to chce nějaké důkladné jméno jako třeba... mmm... em... zem! To je ono! Zem! Jestlipak budeme kamarádi?"
A potom, po náhlém mlaskavém žuchnutí, následovalo už jen ticho.
Zvláštní, že jediná myšlenka, která se honila hlavou květináči petúnií, když padal, byla: "To snad ne, už zase!"
Spousta lidí došla k závěru, že kdybychom věděli, proč si onen květináč petúnií myslel právě tohle, vědeli bychom toho o podstatě vesmíru mnohem více, než víme teď.
Naozaj ma prekvapilo, keď som kvetináč petúnií stretla aj v inej časti, ehm, "trilógie". A skutočne tak už aj moje poznatky o vesmíre sú hlbšie.
Existuje teorie, která tvrdí, že kdyby jednou někdo přišel na to, k čemu vesmír je a proč tu je, vesmír by okamžite zmizel a jeho místo by zaujalo něco ještě mnohem bizarnějšího a nevysvětlitelnějšího.
Existuje jiná teorie, která tvrdí, že už se stalo.
Mám vlastnú teóriu, podľa ktorej keď je niečo dobre napísané, nezáleží na tom, o čom to je; dobre sa to číta. Stopárov sprievodca galaxiou však spĺňa snáď všetky moje kritériá na dobrú knihu. Streštený dej, ktorý vlastne ani nie je (alebo sa ťažko dá vystihnúť, poprípade až príliš jednoducho, no keď niekomu poviete v štyroch vetách obsah ktorejkoľvek z kníh, adresát bude stáť a vyzerať tak trochu ako otáznik), no najmä nenahraditeľný štýl, ktorý ma núti pochechtávať sa vždy keď sa dostanem k vete ako napríklad:
Pokud vůbec zelená šmouha může opovržlivě zdvihnout obočí, pak to právě udělala.
A ďalej sa natriasam na stoličke, dúfajúc že v kancli to nikomu nebude nápadné, pretože celá pasáž, čo pasáž, celá kniha je ladená v duchu, v ktorom sa jednoducho bez úsmevu prečítať nedá.
Vzory na vykládané mramorové podlaze vyvolávaly v člověku dojem, že ľilhá, a při pohledu na přední stranu sedmdesát metrů dlouhého barového pultu s mramorovou vrchní deckou jste nemohli uvěřit vlastním očím. Byla totiž sestahována z přibližně dvaceti tisíc kůží antarských mozaikových ještěrek, přestože dotyčných dvacet tisíc ještěrek určitě své kůže naléhavě potřebovalo, aby měly v čem přechovávat vnitřnosti.
No kto už by TAKTO opísal náhlu stratu majetku jašteričiek? Antarských jašteričiek, ešte k tomu...? (Ak niekoho takého poznáte, prosím, dajte mi vedieť. Rada si ho prečítam.)
"Žjova," vyjádřil se Zafod. "Páni!"
"Neuvěřitelné!" vydechl Arthur. "Ti lidé...! Ty věci...!"
"Ty věci, to jsou taky lidi," upozornil tiše Ford Prefect.
"Ti lidé...," žasl opět Arthur, "a ti takylidi...!"
V neposlednom rade kniha obsahuje vetičky, nad ktorými sa zamyslíte a poviete si "Toto je génius! Presne toto cítim už štyri mesiace, ale nedokázal som to pomenovať! A je to tu!"
"Jen si představte," pokračoval, "nikdy si ani nepomyslet ,Jsme sami`, jen proto, že vás nikdy nenapadlo, že by to mohlo být jinak."
Vzápätí vás ešte raz ovalí po hlave absurdnosťou, a vy ho začnete milovať...
Od klidného moře se sem zatoulala voňavá bríza, chvíli se ploužila po pláži a pak odplula zpět na moře zabrána do úvah, kam se vydat příště. Pak dostala ztřeštěný nápad a znovu si odskočila na pláž. A zase odplula na moře.
Voňavá bríza opět přilétla z moře. Po břehu kráčel kouzelník, ale nikdo ho nepotřeboval.
Viem, že som priveľa z poínt neprezradila tým, ktorí knihu nepoznajú, a zároveň dúfam, že som ich navnadila k tomu, aby si ju prečítali - alebo aspoň pozreli si film či seriál. A možno aj nie, určite aspoň milovníkom tohto diela som na chvíľu dostala úsmev na tvár. V každom prípade, s heslom "42" a dvoma dlhšími citátmi sa s vami lúčim. Do scvokatenia, priatelia!
V naší Galaxii existují tři volně směnitelné měny, ale žádná z nich nemá valný význam. Altairský dolar se nedávnou zhroutil, flainijský prasourkový korálek je směnitelný jen za jiné flainijské prasourkové korálky a triganský pu má své vlastní specifické problémy. Jeho kurs je sice stabilní - osm ningi za jeden pu - protože však ningi je gumová mince tvaru rovnostranného trojúhelníku o straně deset tisíc kilometrů, nikomu se ještě nepodařilo nashromáždit jich tolik, aby mohl vlastnit jeden pu. Ningi není směnitelná valuta, protože Galaktibanky se odmítají zabývat počítaním drobných. Z této premisy lze snadno odvodit, že i Galaktibanky jsou výplodem chorobné obrazotvornosti.
Sebral písmeno Q a mrštil jím do nedalekého tavolníkového křoví, kde zasáhlo mladého králíka. Králík vyděšeně prchal a nezastavil se, dokud ho nechňapla a nesežrala liška, která se zadávila jeho kostí, chcípla na břehu potoka a ten ji pak odplavil. V průběhu následujících týdnů Ford Prefect spolkl svou pýchu a začal chodit s dívkou, která na Golgafrinčamu byla úřednicí v kádrovém oddělení. Strašně ho zarmoutilo, když náhle zesnula v důsledku požití vody otrávené mršinou chcíplé lišky. Jediné možné ponaučení, které z téhle historky lze vyvodit, je, že člověk nemá neprozřetelně házet písmenem Q do tavolníkového křoví. Jsou ale bohužel chvíle, kdy není vyhnutí.
