O duši trochu spekulativně
I když - pojem "duše" musí nám být blízký, protože křesťanství s ní často operuje. Kdybychom s ní opravdu počítali, pak bychom si ji chránili víc, než naše hmotné věci, ale je to naopak. Starat se o duši znamená ji čistit a sytit. Pokud je v ní naskládáno všechno ti harampádí, co kde posbíráme a neuklízíme, pak je těžká. Říkáme - je mi ta úzko a každý vám rozumí. Řeknete-li "bolí mne duše", mnoho lidí se na vás podezíravě podívá. Eduard Tomáš řekl, že duše je tam, kam ukazujeme, když vyslovíme slovo "já". Tam je to místo, kde se soustřeďuje radost i bolest, a proto, když cítíme tu tíseň, je v oblasti hrudní kosti. Tam nás to svírá a bolí nejvíce a právě proto se musíme pokoušet nejen to místo nalézat, ale také tu bolest roztýlit. Někde tam ukládáme svou lásku, pocit štěstí a pohody, ale i trápení a strach, iracionální pocity i vnímání krásy. Pokládáme na ta místa dlaň, když se zapřísáháme. Nikoliv na hlavu, na břicho, kamkoliv jinam. Čím je člověk více spjatý ze svou duší, tím je ovšem zranitelnější a tak se snaží ji umlčet. O to více se ozývá. A proto je třeba být v souladu, aby všechno bylo vyrovnáno.
Meditace
Za dobu, kdy jsem naslouchala Eduardu Tomášovi, jsem pochopila, jak je důležíté se učit meditacím, ale nic se nemá přehánět. Eduard Tomáš sice hovoří o hinduismu, ale současně nezapomíná na křesťanskou základnu naší kultury. A proto mu rozumíme, v tom je jeho učení pro nás srozumitelné, neodtržené od naší vnitřní reality.
... meditace a mystiku zná i křesťanství
Meditace může být provázena hudbou, která je k ní vhodná, neruší meditujícího a napomáhá k hlubšímu meditování. Z mé praxe mohu říci, že když si člověk dokáže na dvacet minut sednout, zavřít oči, vymístit dotěrné myšlenky a odpočinout si, udělá pro sebe hodně. A pak, až jednou přijde blaženost, bude chtít své cvičení opakovat, až se zbaví svých problémů a utkvěkých představ o světě, které mohou být i nepravdivé. Svých stereotypů v myšlení a vnímání věcí, které mu škodí. To je moje zkušenost. Přes prisma svého zneklidnění může vidět jen zneklidňující jevy a přes prizma klidu uvidí a pocítí opak. Je to stav mysli, jen a jen stav mysli v souznění se stavem duše.
Všichni lidé se odjakživa snažili zbavit se tísnivých pocitů osamění a zániku
Jednou jsem četla, že si člověk kdysi dávno uvědomil, že je v celém kosmu sám, a tak naplnil ten prostor touhou po něčem, co ho přesahuje. Skutečně, nejvíc nás trápí osamělost v době, kdy trpíme, kdy jsme nejistí a když víme, že nám nemůže nikdo pomoci. Ta osamělost je pocit, stav mysli. Ten pradávný pocit našich předků, kteří zaplňovali prostor myšlenkami na to vyšší a vytvořili rituály, později i náboženství. Kdysi dávno, pradávno, v době neolitu, začali lidé malovat na zdi jeskyní, které byly nepřístupné. Proč? Byly to vzkazy pro budoucnost? Byly to první zážitky duše? Byl to projev spirituality? Přiznání se k ní? Pokud tomu tak bylo, pak odtržení od přirozené spirituality může být i důvodem nemocného stavu mysli, kterým lidé trpí nejvíce. Fantazie není nic nepřirozeného, v určitých okamžicích našeho života bychom ji měli přizvat na pomoc. Odpoutat se od všedních představ a dát jim nové tvary, barvy i jakousi existenci, kterou si podržíme v mysli.
Eduard Tomáš - Temná noc duše - přednáška
http://www.youtube.com/watch?v=5IutouzufmY
Eduard Tomáš - Paměti mystika - 1. díl a další
