V Království Rúčú se mluvilo na každém ostrově jiným nářečím, která s japonštinou tvoří japonickou jazykovou rodinu a jsou vzájemně dost nesrozumitelné; spisovní řečí pak byla královská okinawština (učináguči). Toto neveliké ostrovní království budovalo svou kulturu na podnětech čínských, japonských i jihoasijských. Navzdory těmto vlivům si království udržovalo svůj národní charakter: zvláštností např. je, že na rozdíl od čínských či japonských paláců, budovaných podle principů geomantie feng-šuej podél severo-jižní linie, Šuriský královský palác byl vybudován na ose východo-západní..
Nakonec však převážil politicko-vojenský vliv Japonska a v 1870tých letech bylo Rúčú připojeno k Japonskému císařství a poslední rúčúský král dostal nucenou rezidenci v Tókju. Bývalé území království se stalo "Okinawa-ken" - prefekturou Okinawa jako součást japonského státu.
To byla první morová rána. Pak přišla válka v Pacifiku a na jejím konci Američané zahájili ofenzivu na Japonsko od jihu - právě od souostroví Rjúkjú. Rjúkjúané si dodnes připomínají hrůzy těch týdnů, když japonská armáda doslova obětovala domácí obyvatelstvo americkým vojákům. Druhá rána.
Šuriský hrad byl následně zničen při bombardování. Třetí rána.
Souostroví Rjúkjú zůstalo na téměř 30 let obsazeno Americkou armádou. V r. 1972 bylo vráceno japonskému státu. Pak byl královský palác v Šuri znovu vybudován.
Na halloweenovou noc 2019 vyhořel, včetně neocenitelných exponátů z historických pokladů bývalého Rúčúského království. Další rána pro Okinawu, pro Rjúkjú, Japonsko, i celý svět.
