Jsou čtyři ráno nebo vícJsem vzhůruKoukám na měsíc anebo dolů do ulicKde lampy bloudíSnad je to jedna z nočních můrCo vidím to je soudní dvůrA ten mě teď soudí . . . Já ale kuráž posbírámŘeknuvšechno popírámJen ať si mě soudíJá se nepřiznám . . . Dnes mě soudí kdejaký náhodný mužŽe chci stále jen dávat i brátŽe mám v úmyslu žít jak se dáV proudu dní míjejícíchObčané přísedícíK tomu já se vám nikdy nepřiznámJá se nepřiznámI to že ještě radši ještě spímA ve snech často zabloudím k vůni mužské kůžeTo mi nepomůžeCo napůl je chci docelaChci vstát jak ptáci z popelaA dělat co se neděláA za to mě teď soudí . . .Tak se nepřiznámSoudí…Ten soud mi říkáUž to vzdejJen na sebe se podívejA za pravdu nám dejže jsi pěknej ptáčekJen pohleď na svou minulostA pochop že v nás hárá zlostTak požádej nás o milost a začni s pláčemJá koukám vzhůru na měsícA taky dolů do ulic . . . Zoznam autorových rubrík:  Nezaradená,  Vztahy