Jsou čtyři ráno nebo vícJsem vzhůruKoukám na měsíc anebo dolů do ulicKde lampy bloudíSnad je to jedna z nočních můrCo vidím to je soudní dvůrA ten mě teď soudí . . . Já ale kuráž posbírámŘeknuvšechno popírámJen ať si mě soudíJá se nepřiznám . . . Dnes mě soudí kdejaký náhodný mužŽe chci stále jen dávat i brátŽe mám v úmyslu žít jak se dáV proudu dní míjejícíchObčané přísedícíK tomu já se vám nikdy nepřiznámJá se nepřiznámI to že ještě radši ještě spímA ve snech často zabloudím k vůni mužské kůžeTo mi nepomůžeCo napůl je chci docelaChci vstát jak ptáci z popelaA dělat co se neděláA za to mě teď soudí . . .Tak se nepřiznámSoudí…Ten soud mi říkáUž to vzdejJen na sebe se podívejA za pravdu nám dejže jsi pěknej ptáčekJen pohleď na svou minulostA pochop že v nás hárá zlostTak požádej nás o milost a začni s pláčemJá koukám vzhůru na měsícA taky dolů do ulic . . . Zoznam autorových rubrík: Nezaradená, Vztahy
Načrtol som otázku vlastnej citovej bezpečnosti. Som presvedčený o tom, že mám pravdu. Sme ľudia a ako druh sme zvyknutí nielen množiť sa, ale sa aj chrániť. Chrániť seba. Vzľadom na nárast počtu sklamaní nás -skorovždyslobodných- -takmerkariéristov- zisťujeme, že striktná ochrana hraníc nášho vlastného Shengenu býva častokrát jediným riešením, ako si opäť raz nenatĺcť hubu.
Rozhodol som sa, že dnes budem Carrie Bradshaw ja. Je nedeľňajšie ráno, práve som prišiel domov - ukojený, ale hladný. Kedže sa chystám vyhovieť aj tejto svojej potrebe, zapol som rúru a hodil do nej pizzu - polotovar. K dotvoreniu pravej talianskej atmosféry si pustím Il Trittico, začnem Muzikantmi . . . čo sa hodí na duševné rozpoloženie viac, ako nasrať susedov pred piatou ráno kvalitným hudobným výberom. Ako by toho na mňa dnes nebolo málo, zisťujem, že aj všetky Pucciniho opery sú svojim spôsobom stereotypné (skoro ako epizódy môjho súkromného života)... takže bude úplne postačujúce ak si v kompe nechám len plnú verziu Madame Butterfly alebo Toscy . . . al. Gianniho Schicchi?
