Motivace pracovat je docela jednoduchá: Peníze. Jenže třeba někdo chodí do práce i z jiných důvodů. Možná proto, aby dělal to, co ho baví, aby se něco naučil, aby se někam dostal, aby byl s někým, aby se cítil užitečný nebo mocný, aby měl postavení, výhody...
Myslím, že každý podle možností hledá práci podle svých představ. I já jsem prošel pár zaměstnání, než jsem našel tu pravou. Jenže... všechno se mění. Možná také, že se měním i já a tím pádem to, co mi sedělo, je najednou příliš naškrobené, malé, velké nebo třeba špinavé a obnošené.
Vždy jsem doufal, že až najdu práci, která je mi ušitá na míru, chytnu se jí a už nikdy se jí nepustím. Jenže chyba. Stejně tak, jako nedokážete zadržet člověka, který s Vámi nechce být, objektivní okolnosti mohou posunout Vaši spokojenost v zaměstnání na zcela jinou kolej a Váš vztah (v tomto případě pracovněprávní), prochází krizí.
Život je prostě zvláštní, nevypočítatelný...
Trapné je, že nemám poučení, řešení, jiskřivou myšlenku na závěr. Z repráků se na mne valí tóny Depeche Mode, prsty visí nad klávesnicí, ale žádná idea z mozku jimi na obrazovku nechce proplout.
Takže doufám, že je to všechno jenom důsledek podzimního splínu nás raků.
