Sú také chvíle. Keď spomíname. Opäť cítime to čo vtedy. Silné zážitky, čo prinášajú "message" do bežného života. A tak viem, približne, na ktorej stoličke som sedela v SOU Dopravnou, na koncerte, pár dní po televíznom kontakte.
Odovzdať sa atmosfére. Vznášať sa. S krídlami. V pocite slobody.
Tie piesne, texty, hudba... čo s ľahkosťou vyjadrujú to, čo niekedy aj ja cítim...
... Sarajevo, Planu, Petěrburg, Zatím co se koupeš, Vlaštovko leť, Zatanči, V tom roce pitomém, Pravda a lež, Přítel, Pana na oslu jede, Možná že se mýlim, Osmá barva duhy, Na jedné lodi plujem, Myš na konci léta, Margita, Peklo a ráj, Martina, Košilka, Lachtani, Mikymauz, Přelezl jsem plot, Ještě mi scházíš, Divoké koně, Futbal, Gaudeamus Igitur, Dokud se zpíva jěsťe se neumřela, Dál se háže kamením, Pijte vodu, Darmodéj, Až to se mnou sekne, Delfíni, Plebs blues, Pochod marodú, Na zídce straré kašny, Děvenka štestí a mládenec žal, Grónska písnička, Dopisy bez podpisu, Heřmánkové štěstí, Never more, Hlídač krav, Hrdina nebo dezertér, Jdou po mně jdou, Kapr, Kometa, Mávatka, Tramp, Tři čuníci, Metro pro krtky, V hospodě na rynku, Třiatřicet, V moři je místa dost, Zítra ráno v pět....
Piesne o pravde, čistote, slobode... písané v lži, špinavosti, závislosti autora...? Dúfam, že nie.
