Vstával jsem s pocitem, ne nepodobný tomu jaký zažíval můj prapraděd když se vracel ze světové války. To je takový, že ne úplně prima veselý a fajný. Jen co jsem vstal, bylo mi hned jasné že něco bude v nepořádku. Původní plán zněl plusmínus jako, dnes se vše naučím a pak budu mít volno až do středy. Místo toho jsem od poledne ospalý, hlava se mi vrtí, poslouchám Billy Idola a s vyboulenou bouličkou v rozkroku si prohlížím stránku.
Smutný příběh, říkám vám, nechce se mnou někdo na zítřejší právo v EU?