Před chvílí se milovali a teď sedí, kouří a popíjejí café au lait z drobných šálků. V kuchyni, ve dřezu, kape voda, periodicky.
"Cigaretu?"
Nastalo ticho, krom kapajícího kohoutku a stoupajících proužků dýmu se nic neděje. Po dobu jedné mitnuty se rozhostí naprostý klid.
"Nemohlo by to tak zůstat navždy? Tisíkrát bychom se převtělovali stále do tohoto jediného okamžiku. Esence bytí."
"Život je jedno obrovské nic."
"Proto tě miluji."
"Láska je nicota. Je jenom smrt."
Třistakrát odkápne kapka rezaté vody.
"Když jsem byla malá, dlouho jsem se dívala do slunce."
"Jednou jsem viděl bezdomovce, který divoce močil do vyhnilého těla mého mrtvého kocourka Motýlka. Říkám si, jestli ten člověk nebyl můj otec."
"Existuje jenom strast a nekonečná zrada."
"A co láska? Láska nás může zachránit."
"Nudíš mě. Co kdybychom se zabili?"
"Teď? Zapalme si nejdřív ještě jednu"
