Úspech v parížskom Théâtre de la Porte-Saint-Martin bol fenomenálny. Bol to triumf, o akom sa nikto neodvážil ani snívať. Od decembra 1897 do marca 1899 sa inscenácia pred vypredaným hľadiskom reprízovala štyristokrát. Túto poému som chcel venovať Cyranovej duši. No keďže sa vtelila do Vás, Coquelin, venujem ju vám, napísal Rostand.
Prijatie drámy publikom spôsobil najmä odklon od vtedy módneho naturalizmu. Autori pitvali duševný, emocionálny a sexuálny život hrdinov a hrdiniek s dokumentárnou presnosťou. Odhaľovali špinu do tej miery, až zostal len "ľudský prach". Moliérie kedysi príležitostne ukazoval na javisku klystír, pretože je smiešny. Zola a jeho žiaci chceli ho ukazovať sústavne, pretože je pavdivý, píše Jozef Felix. Ba čo viac, Rostand sa nielenže vrátil k romantizmu a silným hrdinom, ale použil navyše formu veršovanej drámy, čo sa aj na konci 19. storočia považovalo za staromódne. Rostand zariskoval, lebo divadlu chcel vrátiť lesk Moliéra, Racina a Corneilla. Že sa mu to podarilo, svedčí popularita drámy aj v súčasnosti, nové a nové knižné vydania, inscenácie a filmové spracovania.
x x x
Aspoň pár slov o obsahu: Hra sa odohráva v rokoch 1640-1655. Cyrano de Bergerac je gaskonský kadet a básnik. Tajne miluje svoju krásnu sesternicu Roxanu. Neodváži sa jej vyznať lásku, lebo jeho tvár je zohyzdená obrovským nosom. Do Roxany sa zamiluje aj nový kadet barón Kristian de Neuvillette, pekný mladík bez dôvtipu. Cyrano navrhne, že mu prepožičia svoju výrečnosť a pomôže mu získať srdce milovanej ženy. V Kristianovom mene píše Roxane listy a radí mu čo povedať, keď sa s ňou má stretnúť osobne.
Vrchol šťastia prežíva Cyrano v pamätnej scéne pod balkónom, keď zahalený tmou sám šepká milovanej Roxane slová lásky: Cítiš moju dušu, jak stúpa v tejto tôni? Oh, to príliš krásne dnes, príliš plné slávy! Ja vám vravím a vy mňa počúvate, mňa, vy!
Roxana a Kristian sa vezmú. Gaskonských kadetov povolajú do vojny proti Španielsku. Kristian je smrteľne ranený len chvíľu po tom, ako mu Roxana vyzná, že miluje už iba jeho dušu. Cyrano sa to dozvie a keď sa chystá odhaliť Roxane pravdu, Kristian umiera v jej náručí. Cyrano sa rozhodne, že milovanej sesternici neskazí Kristianovu pamiatku a zamlčí, že v ňom milovala jeho.
Roxana sa utiahla do kláštora a verný Cyrano ju pravidelne navštevoval 15 rokov. Na poslednej ceste do kláštora ho vážne zrania nepriatelia. V tento osudný večer Roxana spozná podľa hlasu, že pod balkónom nerozprával Kristian, ale Cyrano. Na spoločnú lásku je však neskoro. Cyrano umiera a čiastočne v blúznení priznáva, že na poli umenia i lásky stroskotal: Moliére - génius, Kristian - krásavec. Útechou v smrti mu zostáva presvedčenie, že pred nikým nesklonil chrbát, že si zachoval nezávislosť a dôstojnosť, že z tohto sveta odchádza s čistým svedomím.
x x x
Prvý preklad Rostandovej hry sa v našom regióne objavil necelý rok premiére. Jeho autorom je Jaroslav Vrchlický (v šesťdesiatych rokoch ho revidoval a upravil Gustav Francl). Ďalší český preklad Cyrana z Bergeracu urobili Petr Kopta a Jindřich Pokorný. Málo známy preklad pochádza z dielne básnika Františka Hrubína. Žiaľ nestihol ho dokončiť. Zachoval sa len fragment prekladu - prvé a druhé dejstvo a záverečný výstup z piateho dejstva.
Za prvý slovenský preklad vďačíme Márii Rázusovej-Martákovej z roku 1939. Autorom druhého prekladu je Ľubomír Feldek.
Posledné Cyranove slová v origináli sú Mon panache, moje pierko, môj chochol (na klobúku). Panache predstavuje symbol duchovnej čistoty a krásy. Pred Boha odchádza Cyrano s čistým znakom a štítom, jeho chochol nie je poškvrnený podlosťou, pretvárkou ani klamstvami. Každý z uvedených prekladateľov sa s tými slovami vyrovnal po svojom. Záver je vždy iný, hoci niekde sa zdá, že došlo k inšpirácii starším prekladom.
A teraz je už načase, aby Cyrano prehovoril v šiestich interpretáciách:
Jaroslav Vrchlický, 1898
CYRANO: Že je to zbytečné, vy díte? - Vím to též,
však s čákou vyhrání zde nesvádí se řež!
Jest vždycky krásnější, co zbytečné tu jest!
Co kol se hemží tu - a tam - a u všech cest!
Vás tisíc! Já vás znám, mí nepřátelé kdysi!
Tys lež? Jen stůj, ó stůj! Ha, ha, tam kompromisy!
Předsudky! Podlosti! Mám smlouvati se snad?
Ne, nikdy! Příšero, stůj, tebe měl bych znát!
Ach, lidská hlouposti! - Mne v zem srazíte přec.
Však bít se budu, bít a bít až na konec!
Ach, vše mi berete, můj vavřín i mou růži!
Jen berte, jedno přec vždy zůstane tu muži,
co s sebou odnesu, co večer vrátím Bohu,
až s dvorným pozdravem se vznesu nad oblohu,
co nemá trhliny, ni skvrny v triumf jistý,
na vzdor to odnesu... To je...
ROXANA: Co?
CYRANO: Znak svůj čistý!
Jaroslav Vrchlický v úprave Gustava Francla, 1968 (3. vyd.)
CYRANO: Že je to zbytečné, vy díte? - Vím to též,
s nadějí na výhru se nesvádí zde řež!
Je vždycky krásnější, co zbytečné tu jest!
Co jich tu kolem je... zde... tam... u všech cest!
Vás tisíc! Já vás znám, mí nepřátelé kdysi!
Tys lež? Jen stůj, ó stůj! Ha, tam jsou kompromisy!
Předsudky! Podlosti! Mám smlouvati se snad?
Ne, nikdy! Příšero, stůj, tebe bych měl znát!
Ach lidská hlouposti! - Mne v zem srazíte přec.
Však bít se budu, bít a bít až nakonec!
Ach, vše mi berete, můj vavřín i mou růži!
Jen berte, jedno přec zůstane tu muži,
co s sebou odnesu, co večer vrátím bohu,
až s dvorným pozdravem se vznesu nad oblohu,
co nemá trhliny, ni skvrny v triumf jistý,
navzdor to odnesu... To je...
ROXANA: Co?
CYRANO: Znak svůj čistý!
Petr Kopta a Jindřich Pokorný, 1971
CYRANO: Co říkáte...? Že vše je zbytečné? Já vím.
Já se však nebiji jen kvůli nadějím.
Já mám rád zápasy marné a bezvýsledné.
Kdo všichni jste? - Můj zrak vás ani nepřehlédne!
Teď už je poznávám: Ústupky! Hloupost! Lež!
Mí staří soupeři! Ty také dostaneš,
Zbabělosti, svůj díl! Nechci mít s vámi pranic.
To jsi ty, Přetvářko, nebojím se tvých štvanic,
vím, že uštvete, že nedáte mi klid.
Dokud však nepadnu, budu vás bít a bít!
Připravili jste mě o vavříny a růže.
Přesto je jedna věc, již sotva kdo vzít může,
s níž dnes, až zmizí v tmách blankytná obloha,
hluboce smekaje, předstoupím před boha:
s tou věcí bez poskvrn a obestřenou třpytem,
šel jsem vždy na vzdor všem... vpřed...
ROXANA: S čím to...?
CYRANO: S čistým štítem!
František Hrubín, fragment, 1971
CYRANO: Zbytečné?... povídáš...? To já vím, jen mě nech!
Člověk se nebije s nadějí na úspěch!
Ne! Bít se zbytečně, to vždycky krásnější je!
Kolik vás na mne je? A... celá kumpanie!
Co hlas, to nepřítel! Všechny vás poznávám!
Lež? Kompromisy?... Hnus! Předsudky?... Já vám dám!
Podlosti?... S vámi se usmířit? Za nic, za nic!
A tys tu také, viď?... Ty která nemáš hranic,
ty lidská Blbosti! Vím, že mě nakonec
srazíte! Ale co! Biji se za svou věc!
Chcete mi vyrvat vše... vavřín i růži! Ale
přece tu něco je, s čím světu dávám vale,
dnes večer s pozdravem vstoupím na boží práh
a s něho kloboukem zametu hvězdný prach,
co čisté uchoval jsem na poslední chvíli,
tam s sebou odnáším... ten...
ROXANA: Co?
CYRANO: Můj chochol bílý.
Mária Rázusová-Martáková, 1939
CYRANO: Čo vravíte?... Zbytočné?... Viem to, ale nech!
Nebijem sa v nádeji teraz na úspech!
Nie, nie! Tak bez úžitku krajšie je to vždycky!
- Ktože ste to všetko tu? - Jest vás na tisícky?
Ach! Poznávam vás, vy moji odporci starí!
Lož? Na! Na! - Ha-ha! Predsudky, Zbabelosť, Sváry!...
Mám sa s vami pojednať? Nikdy! Nie! - Ach, tu si,
ty Hlúposť! - Viem, napokon zraziť ma to musí,
ale nič to: bijem sa, bijem, bijem z duše!
Hej, všetko mi vyrvete, aj vavrín, aj ruže!
No len rujte! Istú vec napriek so sebou
odnášam si. A keď dnes pred božou velebou
zastanem a pozdrav môj azúr neba zvlní,
tú vec Bohu predložím, čistú, bez poškvrny,
vám napriek ju odnesiem slávne nad oblak...
A tá vec je...
ROXANA: A tá vec?
CYRANO: Je môj čistý znak.
Ľubomír Feldek, 2000
CYRANO: Vravíte - všetko je zbytočné? Ja to viem.
No beznádejný boj - ten práve milujem!
Najkrajšie zdá sa mi, čo vôbec zmysel nemá.
No kde ste? Tisíc vás je vraj a čakáte ma!
A už vás spoznávam, vy starí súperi!
Podlosť a kompromis! A lži! A povery!
Zbabelosť - teba si môj kord už vopred pýta!
A vždy si vítaná ty, ľudská debilita!
Ja viem, že poriadok s vami sa urobiť
nedá - no do konca sa budem s vami biť!
Ružu aj vavrín mi chcete vziať? Berte si to!
O jedno bojovať však budem zanovito!
Jedno si zachovám, aj keď už pred Boha
pokľaknem v pokore, keď stemnie obloha!
Aj nebo - navzdory tej vašej nenávisti -
uvidí žiariť... môj...
ROXANA: Váš?...
CYRANO: Môj štít! Ostal čistý!
