Zákony, které jsme postupem času formulovali jsme mylně vztáhli jen na hmotu, protože pro nás jsou zřejmě viditelné zde v hmotě, ale ony platí v celém stvoření bez výjimky. Platí tedy i v nehmotném, jinak řečeno v duchovním světě. A proč v duchovním, proč ten název? Protože Bůh je duch, jak nám říká Ježíš a ne osoba. Vše se odehrává v Bohu neboli v duchu. Takže o nehmotném světě můžeme mluvit jako o duchovním nebo ještě lépe o vnitřním světě, protože to co se nám odehrává v našem duchu se odehrává uvnitř nás. Tak proto náš vnitřní svět.
Základní zákon a všude ve hmotném světě přítomný, je zákon přitažlivosti hmotných těles. Zákon gravitace. Co nám říká? Tělesa ve vesmíru se přitahují. Čím větší je těleso, tím větší je síla jakou přitahuje menší tělesa. Gravitace utváří hmotnost hmoty. Hmota bez gravitace je hmotou bez váhy, bez vlastní hmotnosti. Hmotnost je v celém vesmíru relativní. Hmotnost správně vyjadřuje jaká gravitační sila působí na jinak nehmotnou hmotu. Tím vzniká iluze hmotnosti hmoty.
Pokud vypneme gravitaci, hmotu nezvážíme, je nehmotná. Dalo by se z toho odvodit, že hmota je zhmotněnou myšlenkou a váhu ji dává přitažlivost.
Pokud odlehčíme význam slova přitažlivost, mohli bychom nahradit toto slovo slovem tuha. Není snad pravda, že to, po čem toužíme nás přitahuje a opačně, co nás přitahuje po tom toužíme? Dalo by se říct, že touha vyvolává přitažlivost a přitažlivost vyvolává hmotnost.
Zapíná se jakýsi mechanizmus a dochází ke zhmotňování představ, myšlenek a citů. Dáváme váhu citům, myšlenkám, emocím a tím, že jsme je svoji touhou zhmotnily na nás mohou působit.
Pokud v sobě vypneme touhu, nemůže se nás nic dotýkat a zůstáváme v trvalé blaženosti a klidu.
S ohledem na reakce čtenářů, zde položím otázku: Má naše Země nějakou svobodnou volbu jestli přitáhne meteorit, nebo nějaké jiné vesmírné těleso? Podle mě moc nemá. Je odkázaná na svou gravitaci, která je vlastností Země a přitahuje vše co neuletí. Tak i my, naší touhou zapínáme naší vlastní gravitaci, která přitahuje vše, co je nám rovno, tedy to co letí tak akorát, aby to na nás dopadlo. Co je jiného charakteru, to k nám buď nedoletí a nebo je to tak rychlé, že to zase uletí. Jakou my máme svobodnou volbu co na nás v životě dopadne? A tak otvírám znovu otázku svobodné vůle, která je tak oblíbená. Ve světě, kde platí Starý zákon, oko za oko, karma, mstivý Bůh, Bůh na něčí straně, tak v takovém světě nemáme moc svobodné volby. Do takového světa se můžeme akorát svobodně narodit. V takovém světě platí gravitace a její pravidla. Bůh nám však ponechal jedinou opravdovou svobodnou volbu a to přejít do světa milosti, do opravdového duchovního světa, do světa plného lásky. Pojďme se již konečně přesunout do tohoto opravdového duchovního světa, do světa nekonečnosti.
Proč je pro někoho, tedy pro většinu lidí, tak složité překročit vlastní stín tohoto světa? Protože zde platí zákon setrvačnosti. Velký pomocník přitažlivosti.
I. Newtonův zákon - zákon setrvačnosti
Těleso setrvává v klidu nebo v pohybu rovnoměrném a přímočarém, pokud výslednice všech sil na něj působících je nulová.
Člověk se snaží zachovávat stav, kdy na něj nic nepůsobí, kdy není vychýlen ze svého klidového stavu. Člověk by nejraději projel svým životem jako ve vlaku, po kolejích, kde on nemusí řídit. Mimochodem, proto jsme dnes a denně vyprovázeni z ráje. Ano jsme vyprovázeni ven z ráje, aby na nás mohly působit síly, které nás mohou formovat a měnit náš směr. Jsme vyprovázeni z ráje, ze svého klidu, abychom se mohli vrátit s poznáním a novým uvědomením.
Člověk se bez důvodu nepohne ani o píď a své naučené, empirické modely chování neboli dědičný hřích , které jsou předávány a zakořeněny hluboko v podvědomí, není ochoten a ani nemůže bez důvodu změnit. Člověk opakuje ve svém životě neustále stejné chování ( chyby ), prosazuje neustále stejné jinak formulované názory, dokud nepřijde z venku síla, úder do hlavy, jak já říkám, který ho vychýlí z kolejí nebo alespoň přesune výhybku. Během života na nás působí různé síly osudu, od těch malých, které přehlížíme až nakonec musí přijít nějaká veliká rána. Pokud se dobrovolně a ihned vydáme do světa milosti můžeme si spoustu bolesti ušetřit. V Novém zákoně v zákoně milosti, máme skutečnou svobodnou volbu. Tam o vše o co porosíme to dostaneme. K tomu abychom se co nejrychleji posunuli k Bohu nám pomáhají další zákony.
II. Newtonův zákon - zákon síly
Zrychlení tělesa je přímo úměrné působící síle a nepřímo úměrné hmotnosti tělesa
Přeloženo slovy. Těleso při působení stálé síly zrychluje rychleji čím je lehčí. Čím je těleso těžší tím zrychluje (jede) pomaleji.
Přeloženo do duchovní řeči: Absolutno, nekonečno, světová mysl, neboli Bůh působí ve světech konstantní silou na všechny tělesa ( duše ) a přitahuje je k sobě. K sobě domů. Ty co jsou lehčí, neboli odlehčené od závislostí a tužeb jedou k Bohu stále větší rychlostí. Zrychlují mnohem více k Bohu než duše zatížené závojem nevědomostí. Z tohoto také vyplývá, že Bůh působí na všechny stejně a ne jen na vyvolené a spravedlivé, jak si někteří vyvolení a spravedliví přejí. Působí na všechny stejně a je jen na nás, jak na sebe necháme jeho sílu působit. Miluje nás všechny a chce nás přijmout u sebe doma.
Pokud se znovu zrodíte z vody a z ducha, jak doporučuje Ježíš, pak Bůh na Vás uplatní Archimédův zákon.
Archimédův zákon
jeho definice je složitá a tak se ho pokusím popsat sám. Tělesa plavající ve vodě jsou nadlehčovány tím víc čím jsou větší (objemnější). Není to přesné, ale těžká a málo objemná tělesa klesají ke dnu. Lehká a objemná tělesa stoupají vzhůru.
Nyní se vrátíme, doufám, že se vrátíme, ve vnímání Boha o pár set let zpátky. Tehdy měl člověk představu světa vertikální. Dole peklo nahoře ráj. Tato představa nám však krásně dokreslí jak Bůh - živá voda, voda ve které se vše odehrává, na nás působí a jak se v ní, tedy v něm, člověk může pohybovat mezi peklem a nebem. Tak tedy Bůh je všeobjímající živá voda. Dušičky jsou nádoby, o kterých se mluví při nebeské hostině, kdy všichni budou naplněni až po okraj. Budeme naplněni Bohem tak moc, kolik se do nás vejde. Všichni budeme šťastní, ale někteří budou víc. Vleze se do nich více Boha. A co má tedy zákon společného s Bohem. Jen nám říká zase to stejné, jak moc nás Bůh neustále miluje. Bůh nás tlačí vzhůru. Máme dvě možnosti. Odlehčit se, to znamená zbavit se všech závislostí, a nebo zvětšit svůj objem - stát se většími. To zase znamená rozšířit svoje vědomí ze sebe na ostatní a tím zvětšit svoji nádobu spojením se. Pokud neuděláme ani jedno padáme dolů do pekla.
Na závěr bych rád probral ještě jeden zákon, který na nás působí pokud zůstáváme ve hmotném světě. Je to zákon akce a rekce zákon vzájemného působení těles. Tento zákon sice koresponduje se zákonem gravitace, ale má na nás vlastní dopady,
Jak z názvu vyplývá vše co si přitáhneme k sobě s námi nějak reaguje a my reagujeme na to co jsme si přitáhly. Proto se dá tvrdit, že za všechno si můžeme sami a není viníka, kterého bychom mohli obvinit z našeho neúspěchu nebo z naší bolesti. Přitáhneme si to a pak na to reagujeme. Koho chceme obviňovat? Proto máme odpouštět, protože tím odpouštíme sami sobě.
My lidé, zde máme ještě další zákony k pochopení. Jedněmi z nich jsou zákon o zachovaní energie a zákon o zachování hmoty. Předpokládám, že v těchto zákonech bychom mohli vnímát principy stvoření a utváření světů. Tak Vám přeji krásné přemýšlení.
Buďte šťastní Petr Matuška
