Osobně jsem se domýšlel, že jsem se vyrovnal s Římem založenou organizací, římsko katolickou církví. Dnes opět vidím, že můj odpor k autoritám je hluboko zakořeněný. Neustále cítím potřebu znovu a znovu upozorňovat na bludy, které se nám vryly pod kůži během těch posledních cca 1700 let. Dříve jsem byl asi agresivní proti katolickým funkcionářům šířícím bludy a konající ďáblovu práci. Dnes vidím, že ti vůdci nemohou jinak a tak doufám, že s láskou upozorním na nesrovnalosti katolického učení.
Bůh je láska, ale běda udělat něco proti naší katolické vůli. Okamžitě skončíš ve věčných plamenech pekelných. Katolická výchova je jako cukr a bič. Možná trochu více toho biče.
Synek, ten, který upadl pod jedoucí metro, je jiným příkladem podobenství deseti ran Egyptských. Naše sobectví nás zabije. Neustále nás zabíjí. Někoho pomalu. Pokud se sebevražda děje pomalu, tak to ještě není chápáno jako sebevražda, ale pokud se to zabíjení odehraje rychle, náhle je to sebevražda s smrtelný hřích, kterého by se měl každý katolík vyvarovat, aby neskončil v plamenech pekelných. Vždyť přece z Bible víme, že smrt je projevem hříchu. Tak proč katolická církev rozlišuje smrt rychlou a smrt pomalou? Obě dvě metody jsou projevem a důsledkem hříchu. Je nám to jen odporné, když si někdo sáhne na život rychle? Bojíme se toho a proto jsme to zakázali? To, že lidé denně umírají na projevy hříchu nám až tak moc nevadí, to je OK. Ale běda tento proces urychlit v čase. Vždyť přece pokud jím, piji, kouřím, žiji podle těla, páchám tím pomalou sebevraždu a navíc vraždu toho živého co jím.
Smrt přece předchází znovuzrození z ducha a vody. Smrt osvobozuje a dává svobodu, tak proč ta katolická panika?
Celá kauza sebevraždy je katolickou parodií na hřích a vůbec nepochopením toho co je to hřích. Tato parodie vyvolává strach a obavu z katolického boha. V kostelech se lidé zastrašují a stejně je to neuchrání od spáchání sebevraždy, nebo jiného odporného a zavrženíhodného hříchu, který je katolickou církví chápán a vykládán jako cesta do pekla. Znovu se budu opakovat, strach je Ďáblův nástroj a kdo jej používá je jeho služebník, ne-li on sám. Ano katolická nauka může vést ke strachu a tím se může stát ďábelskou.
Trochu zde odbočím ke katolickému katechizmu. Začal jsem ho studovat na radu, jednoho faráře. On to tedy neradil mě, ale mé asi budoucí tchyni, která rozeslala email o proroctví. Poslala ho jednomu učni na katolického kněze do semináře. Shodou okolností, asi došlo ke scanu soukromých emailů nadřízenými učiteli. A tak tento nadřízený reagoval. Blábolil něco o herezi a mimo jiné radil dotyčné, aby místo takových heretických bludů četla katechizmus. Mě to oslovilo a tak ho čtu. Zatím bych to nazval kniha pravd doplněná o vlastní egocentrické názory a domněnky, které tuto mnohdy hodnotnou knihu degradují na knihu polopravd a tím na zcestnou. Je to taková past pro hledající. Naláká vás na pravdu, na kterou slyšíme všichni a pak na vás naloží břemena, která nejsme schopni unést. A pokud se souboj s břemeny stane hlavním smyslem Vašeho života jste ve vězení a ne na svobodě.
Jen pár nesrovnalostí podle mě:
Vyznání víry začíná vychvalováním nebes. Už toto je katolické zlaté tele. A to se vším všudy. To, že nám Ježíš dal modlitbu, která začíná Otčenáš jenž jsi na nebesích .... není vše. Je to obrovská pomoc na cestě ke svobodě, ale nesmí se z ní stát tele. Je to pomůcka na cestě. Je to určitý mezistupeň poznání. Jinde v Bibli je psáno, „Nebesa pominou". Zde se katolická církev upíná na nebesa, která jsou stvořením, a stejně pominou. Vše stvořené pomine a proto je nesmyslné se o to zajímat, nedej Bůh vyznávat k tomu víru. Pokud budu uznávat zlaté stvořené tele jsem ve tmě. Už na samém počátku katechizmu je podle mě veliká Biblická nesrovnalost.
Ježíš jako pán. Ano je to pán to bezesporu, ale současně je to náš bratr a v konečném důsledku není pána ani služebníka. Zase blud. Kdekoliv otevřu katechizmus je tam jen částečná pravda, která uvádí do vězení a ne ke svobodě. Do dnes jsem si myslel, že jsem takový rebelující křesťan - katolík. Omyl. Po přečtení katechizmu a vyznání víry jsem musel nahlas vyslovit „ moje víra je rozdílná od katolické". Díky Bohu, že jsem stoupencem jeho cesty..
Ten synek, ten synek co upadl pod jedoucí metro, má obrovský strach z katolického boha. Je mu naloženo spousta břemen. On je katolík. Katoličtí učitelé by se měli zamyslet nad tím, že ten synek se boha bál a bojí se ho. Věděl a ví, že je duševně mrtev, protože spáchal sebevraždu. Je zvláštní, že tento strach mu nezabránil spáchat tento čin. Jak je to možné? Dnes trpí výčitkami svědomí, a strachem z trestu. Z božího trestu. Já mu říkám, ten trestající bůh je katolický bůh. To katolíci nám ho udělali takového jakého ho máme. Ten Otec v nebesích, Ježíšův Otec je láska. Bezpodmínečná láska. Netrestající láska. Žehnající láska. Odpouštějící láska. A navíc Otec je za nebesy, jak nás v krátké větě informuje Bible.
Křesťané neměli bychom zapomínat jak vznikla katolické církev. Je to nástroj Říma. Je to nástroj moci a kapitalizmu. Je to státní náboženství a jako takové, tak bylo transformováno z pestrých křesťanských proudů. Proto církev římskou využívejme, učme se z ní, napravujme ji, pomáhejme ji tak, aby v ní mohlo převládnout Ježíšovo učení a ne učení slepých vůdců.
Mějme na paměti, že tak jak byla založena musela vzniknout, aby dorostla až do dnešní doby a aby svojí světskou mocí přestála všechny světské tlaky. Nicméně dnes je podle mě doba začít logicky argumentovat a vyjasňovat všechny body katolického učení, abychom se vyvarovali slepého papouškování nelogických bludů, které určitě v jisté době pomohly udržet církev při životě. Dnes je potřeba odkrýt celou pravdu, tak aby vše bylo odhaleno a vše vyšlo na světlo. Pokud katolíci něco tají a to tají ( např. zápisky papežů se mohou odkrýt až 70 let po jejich smrti) je potřeba si na ně dávat pozor, protože pravda osvobozuje a ne tajnosti a tajemství. Pravda je také taková, že ne vše nám může být sděleno, protože by to naše ego neuneslo. V tomto případě se, ale nejedná o skutky církve, ty nejsou důvodem a předmětem tajemství.
Buďte šťastní.
