Dnes, v poslední době, se mi do rukou dostaly jeho knihy. Jeho myšlenky nejsou nic nového. Spousta lidí to již objevila, v čem je problém. Podobné myšlenky se objevují přes generace od Platóna až po Tolleho. Za sebe musím říci, že myšlenky de Mella a hlavně jeho formulace těchto myšlenek je nejsrozumitelnější a je neuvěřitelně přímočará. Jde až neuvěřitelně ke kořenu problému. A víte jaké to je, když vám zubař zajede vrtačkou na kořínek, že? Ano jeho slova mohou na začátku bolet, mohou vzbudit odpor a nepřijetí, ale jsou tak láskyplně napsaná, že pokud vůbec nějaká bolest vznikne tak záhy přejde i s tím kamenem, který z vás odpadne. Člověk má prostor se díky jeho slovům odlehčit. Skrze jeho slovo má dnešní člověk prostor jednoduše pochopit v čem je hlavní problém a smysl života a hlavně jak z tohoto nekonečného kruhu smrti, utrpení a pekla ven. Ježíšova slova vysvětluje z jiného úhlu pohledu.
Osobně doporučuji minimálně nahlédnout do jeho knih například „ Cesta Lásky".
Je nutno upozornit na to, že tento jezuitský kněz, jeho myšlenky a jeho formulace víry se neshodují s představami katolické církve.
Pojďme se podívat co nám o sobě a hlavně o svých představách sděluje Vatikán.
zde je můj překlad, je velmi volný a jsou v něm moje poznámky. Takže raději si to přeložrte sami nebo pokud to někdo přeloží v souladu s myšlenkami Vatikánu tak budu rád. Já osobně cítím stejně jako de Mello a tak možná plně nerozumím argumentům p. Ratzingera:
Překlad: (takto psaný text jsou moje poznámky) Tučně je hlavní nesouhlas s odkrytím Božství.
___________________________________________________________________________________
Kongregace pro nauku víry
OZNÁMENÍ
Týkajících se spisů
OTCE ANTHONY de Mello, SJ
Indický jezuita, otec Anthony de Mello (1931-1987) je známý díky svým mnoha publikacím přeloženým do různých jazyků, které byly široce rozšířeny v mnoha zemích světa, i když ne všechny tyto texty byly jím schváleny ke zveřejnění. Jeho díla, které téměř vždy mají podobu krátkých příběhů, obsahují některé platné prvky orientální moudrosti. Ty mohou být užitečné pro dosažení sebeovládání, zbavování nás pout a emocí, které nám brání stát se svobodnými a k dosažení vyrovnanosti s různými osudy života. Zvláště v jeho raných spisech otec de Mello i když odhaluje vliv buddhistických a taoistických duchovních proudů, zůstal v souladu s křesťanstvím . V těchto knihách se zaobírá různými druhy modliteb: prosbami, přímluvami a chválou, jakož i úvahami (meditacemi, contemplacemi) o mysteriích (tajemstvích) života Ježíše Krista atd.
Ale již v některých částech těchto raných děl a ve větší míře v jeho pozdějších publikacích, je zřejmé jeho vzdalování se od základního obsahu křesťanské víry. Na místo odhalení, která přišla v osobě Ježíše Krista, nahrazuje intuici Bohem bez formy a tvaru a živého Boha čistou prázdnotou.
Chcete-li vidět Boha stačí se jen podívat přímo na celý svět. Nic nemůže být řečeno o Bohu, jen to, že vidící je slepý. Již otázka jeho existence je nesmyslná. Tento radikální apophaticismus (popisování Boha, na základě toho co o něm nemůže být řečeno) vede dokonce k popření toho, že Bible obsahuje věrohodnou výpověď o Bohu. Slova Písma jsou pouhé ukazatele, směrovky, které ukazují na Ticho a vedou člověka k tichu a mlčení ( k vnitřnímu tichu a vnitřnímu mlčení). V jiných pasážích, ještě více odsuzuje svaté náboženské texty, Bibli nevyjímaje: tvrdí, že zabraňují lidem používání vlastního zdravého rozumu a způsobují jejich otupělost a nelidskost. Náboženství, včetně křesťanství, jsou jednou z hlavních překážek k odhalení pravdy. Tuto pravdu, ale autor nikdy přesně nedefinuje (Jak by taky mohl, i Ježíš mlčí Pravda se dá žít- vnímat, ne popisovat). Podle něj domněnka, že Bůh je vlastní a je určen pouze jednomu-vyvolenému náboženství, je jen prostě projevem fanatismu. "Bůh" je považován za nesmírnou skutečnost, za neurčité a všudypřítomné bytí-život (angl. text mystifikuje pojetí de Mella, neuvádí ho úplně a záměrně vytrhává souvislosti, proto tento překlad aby bylo jasně co de Mello říká) , osobní povaha Boha je ignorována a v praxi popřena.
Otec de Mello prokazuje uznání Ježíše. Z tohoto důvodu se prohlašuje za "Ježíšova učedníka". Považuje Ježíše jako Mistra bok po boku ostatním. Jediný rozdíl od jiných lidí je, že Ježíš je "probuzený" a zcela svobodný, zatímco ostatní lidé nejsou. Nevnímá Ježíše jako Syna Božího (jak by nemohl, když jsme Božími dětmi i on je tedy syn Boží, ne? ), ale prostě jako toho, který nás učí, že všichni lidé jsou Božími dětmi (to přece může říkat jedině Bůh, takže je Bohem). Navíc autorovo sdělení o konečném osudu člověka vyvolávají rozpaky. Na jednom místě, on mluví o "rozpuštění" do neosobního Boha, jako sůl rozpouštící se ve vodě (tzv.: splynutí s Bohem). V různých pasážích uvádí, že otázka osudu po smrti je naprosto nepodstatná, pouze současný život by měl být středem naší pozornosti. Pokud se týče tohoto života, protože zlo je prostě neznalost, neexistují žádná objektivní pravidla morálky. Dobro a zlo jsou jen klamné duševní vyhodnocování reality.
V souladu s tím, co bylo předloženo, můžeme pochopit, jak podle autora, každá víra nebo vyznání víry, zda v Boha nebo v Krista, nemůže pomoci, ale naopak brání osobnímu přístupu k pravdě. Církev, přetváří Boží slovo v písmu svatém (Bibli) na idol (pozn.:zlaté tele). Tato zrůdnost vede k vykázání Boha z chrámu (duchovního srdce). Díky tomu církev (římskokatolická) ztratila pravomoc učit ve jménu Ježíše Krista.
Tímto oznámením, vydaným za účelem ochrany dobra křesťanů (katolíků), kongregace prohlašuje, že výše uvedené postoje jsou neslučitelné s katolickou vírou a může způsobit vážné škody.
Papež Jan Pavel II, v audienci udělené níže podepsanému kardinálovi prefektovi, schválil toto Oznámení, přijaté na řádném zasedání této Kongregace, a nařídil její zveřejnění.
Řím, od úřadů Kongregace pro nauku víry 24. června 1998, o slavnosti Narození Jana Křtitele.
+ Joseph Card. Ratzinger
Prefekt
+ Tarcisio Bertone, S.D.B.
Emeritní arcibiskup z Vercelli
___________________________________________________________________________________
Pan Ratzinger se v roce 1998 plně odhalil a odhalil postoje ŘKC. Dnes je papežem a tuto temnotu propaguje dál. Pokud sloužím egu, složím samotnému Ďáblu a peklu. Mohu se schovávat za dobro a ochranu věřících „mých věřících" jak chci, mohu sloužit věřícím „ mým věřícím" jak chci, pořád jsem služebníkem samotného ďábla.
Z projevu je zřejmé, že římskokatolické víře jednoznačně nejde o splynutí s Bohem, ale o udržení vyhraněného, osobního postoje a vůbec postoje k Bohu. Splynutí s Bohem je pro Vatikán nepřijatelné a tak všemožně brání „svým věřícím" dosáhnout Boha. Boha ve formě Pravdy, Světla, Života a Lásky.
Ježíš právě ukazuje cestu, na konci které se odhalujeme, že jsme vždy byli sourozenci a máme jediného Otce v nebesích, ke kterému se můžeme kdykoliv přimknout a přitulit se k němu, stát se jím. Všichni jsem si rovni.
Tato pravda o Bohu je ovšem pro kapitalizmus nepřípustná. Řím je matkou kapitalizmu a demokracie jakou zakoušíme. Co, nebo kdo je nástrojem kapitalizmu? A čím se tento nástroj udržuje při životě?
Tato pravda o rovnosti plně rozvrací bludy o pekle, úsilí, spravedlivosti, vyvolení, trestu, soudu, darech, věčném zatracení ...... Přemýšlejme o tom a hlavně .....
Buďte šťastní
