Novináři jsou občané jako každý jiný

Jeden čtenář, shodou okolností novinář, mě zkritizoval, že na mém weblogu nevidí žádnou novinařinu. Tak se o ní aspoň zmíním. Kdo je novinář, je zcela jasné. Novinář je novinářem, pokud sbírá informace za účelem dalšího zpracování a zveřejnění pro širokou veřejnost. Je novinařinou také publicistika se svými komentáři a názory? Tito lidé nesbírají informace, pouze je na úkor počitku ze sebe vyprazdňují a pěkně by nás hnali, kdybychom jim řekli, že nejsou velevážení novináři, třeba komentátoři z MF DNES. Novinář je také člověk, který si touto činností zajišťuje živobytí, to znamená převážnou část ročního příjmu má z novinářské práce a poctivě ho zdaňuje. To je profesionální novinář. Ale je valná většina těch, kteří si novinařinou jen přivydělávají. Ti nejsou žurnalisté nebo jen jako? Opravdový a poctivý novinář není také korupční maňas, který píská, jak koza skáče, ale člověk, snažící se vidět věc objektivně, to znamená, nestranně.

Všichni, ať pracují pro oficiální média nebo neoficiální, veřejnoprávní nebo komerční, dobře vědí, že jejich důvěryhodnost se odráží od informací nejen z jednoho zdroje. Pokud si to zdroj nepřeje, nebude přece jmenován! Kdo by toto nectil, skončí jako novinář velmi brzo.

Myslím, že ne každý chce a může dělat novináře. Základním předpokladem je všímavost, zdravá drzost a nebojácnost. Až potom nastupuje koncentrace, schopnost logického a analytického myšlení, správného vyhodnocení situace a naložení s informacemi v mezích zákona. Novinářem může být prý každý, kdo umí provozovat stránky na internetu, protože ten není zatím nijak regulován, lépe řečeno internetové prostředí, ale mělo by se v tom něco dělat. Řekli protagonisté debaty. Měl by tedy psát jen ten, kdo vlastní nějakou novinářskou licenci nebo je pověřený oficiálním, registrovaným médiem? Ale co svoboda slova a právo na svobodné vyjádření názoru? To bychom se nějakou legislativou dostali až kam? K cenzuře, že, vážení čtenáři.

Zde také visí ve vzduchu prestiž novináře. Každý, kdo ji chce mít, si rozmyslí, jestli si rozhovor s významnou nebo vlivnou osobností nechá autorizovat. Zrovna tak, pokud se jedná jen o populárně informační článek nebo odborný výklad problému, musí novinář vědět, jak s materiálem naložit. Myslím, že všichni novináři, pověření svým vydavatelem mají v těchto otázkách jasno a není důvod funkci novináře legislativně upravovat nebo-li vymezovat. Vymezovat má hodně blízko ke slovu omezovat. Chtěli bychom, aby v České republice působilo pár novinářů v registrovaném tisku, ve veřejnoprávních médiích nebo v licencovaných komerčních rádiích a „šmitec“? Vždyť spousta novin, časopisů a elektronických médií spolupracuje právě s externisty – volnými novináři, kteří nikam nezapadají, nemají novinářský průkaz a stojí na nich polovina příspěvků z produkce média.

A co internetoví novináři? Spousta jich dělá novinařinu, protože je to baví, ne pro výdělek, ale protože chtějí prezentovat svoje názory, vést dialog, diskusi a mít jistotu svobody projevu. Nechtějme, aby tento prostor byl názorově němý jako v socialistickém systému. To hrobové mlčení mezi lidmi bylo stejně ošklivé jako holé mantinely kolem ledního kluziště bez reklam. Je to nepřirozené a ticho nechme mořským hlubinám a vesmírným dálavám.

V rozhovoru dokonce padla důvěryhodnost agentur podle BBC, kde snad ČTK není vedena jako důvěryhodná agentura. Vzhledem k tomu, že tato agentura pracuje na komerční bázi, se nedivím. Cítíte tam tu korupční příležitost? Já si ji dovedu docela dobře představit. Tím nechci říct, že existuje. Nevím. Není to určitě malostí naší republiky, pokud se bavíme o důvěryhodnosti tiskové agentury. Spousta států má 10 milionů obyvatel a méně. Planá výmluva.

Proč by neměl mít legislativně povolenou novinář imunitu nebo aspoň napůl? Jaké napůl, zákon buď platí nebo ne. Platí-li jen napůl, pak se dočkáme kliček v zákonech, které podporují padouchy. Novinář má svoje chování kočírovat podle etického kodexu a může si vybrat. Všechny mají zhruba stejné podmínky. Jak České televize, tak BBC nebo ten americký. Pokud kodex nedodržuje, proč by měl být za nemorální chování omluven? Privilegia novinářů? Mají jich dost ve formě volných vstupů na akce, tiskovky, tam kde se normální smrtelník nedostane. Rozhodně by se nemělo jednat o absolutní výhody jako u zákonodárce. Přece jen, se zákonem jako nástrojem novinář nepracuje.
Zrovna jako novinářské odbory jsou ve své podstatě jen další byrokratickou bublinou, protože pokud bude pracovat řádně Syndikát, který se má novinářů zastat, stačí to. Z etického kodexu novináře pro něho pramení, že je sám zodpovědný za to, co napíše a také funguje u něho jakási vrozená autocenzura a etika, obzvlášť, když je zaměstnancem. Zná linii svého tisku nebo média a tomu se buď přizpůsobí nebo jde. Všichni, kdo píšete, víte, že se stejně nedá, nebo jen krátký čas, psát proti své srsti. Nebo si snad umíte představit, že byste pracovali někde, kde vaše názory neberou? Budete se s vydavatelem nebo šéfredaktorem hádat? K čemu pak odbory? Tak mám z těchto témat a diskuse docela divný pocit. Chcete vědět jaký? Jsou lidé, kteří si bez zbytečné byrokracie a papírování nebo pokynů a návodů, nevědí co počít. Jedná se o takzvaný syndrom centralismu.


Autor: Jitka Macháčková, www.obligatne.com

(Blog Prvý pokus je určený novým autorom, ktorí chcú uverejniť len jeden článok, alebo sa chcú podľa reakcií naň rozhodnúť, či písať pravidelne.)