Na začátek musím říct, že vydání z roku 1953 má i nedostatky. Nejprveale pozitiva. 1) Krásné ilustrace Michała Elwiro Andriolliho z roku1883, převzaté ze staršího vydání (J.F. Cooper napsal knihu v roce1826). I když to ze zkrácené verze jména M. Andriolli nevypadá,Andriolli byl původem polský malíř a architekt (víc: anglicky , polsky ).Líbí se mi, jak text "obtéká" ilustrace, líbí se mi, jak si autor"vyhrál" s grafikou stran. Několik ukázek:
2) Překlad je víc než 50 let starý a tudíž není jazyk knihy moderní. U díla starého 180 let, by na mě ale moderní jazyk působilrušivě. Sám mám vydání Posledního Mohykána staré 47 let (sebraljsem ho své mámě), edice KOD, svazek 53 . Překlad není identický spřekladem z roku 1953 (například na jednom místě knihy z roku 1953 jevěta: "Úžas se brzo změnil na obdiv a Indiáni odcházeli k jiným méněodvážným obětem a hlasitě chválili neohroženost, s jakou bílý bojovníkzpíval svou poslední píseň." Pamatuji si, že v mé knize končí tatověta: "... s níž bílý bojovník zpíval svůj zpěv smrti."), nicméně neníšpatný (přestože já upřednostním verzi, na kterou jsem zvyklý - a líbíse mi, že v mé knize používají Huróni také francouzské jméno SokolíhoOka: "La Longue Carabine").
Pokud dílo Jamesa Fenimore Coopera neznáte, krátké intro: Do obleženépevnosti se vydává oddíl vojska, který ji má posilnit. Současně jen smalým doprovodem a bočními stezkami vyráží na cestu dcery velitelepevnosti, Alice a Cora. Indián Magua, který je však vede, plánuje zradua lest. Naštěstí však potkávají skupinu tří zálesáků - Sokolí Oko,Čingašguk a jeho syn Unkas skupinu ochrání a přislíbí dostatcestovatele bez úhony do pevnosti.
Je to krásná kniha, Cooper je výborným vypravěčem a současněhumanistou. Líbí se mi pasáž, kdy Huroni odsoudí zbabělého člena svéhokmene na smrt a o něco později, když je vzpomenuto jeho jméno, se očivšech obrátí na starého indiána. Citát: "Většina bojovníků se dívala kzemi, jen někteří mladší a méně schopní kouleli divoce očima kbělovlasému divochu, jenž seděl mezi dvěma nejváženějšími náčelníkykmene. Svým vzeřením Indián nijak nevyjadřoval, že je hoden té pocty.Jako většina ostatních, díval se dlouho k zemi; ale nakonec se kradmopodíval stranou a viděl, že se stává středem všeobecné pozornosti. Tuvstal a pozvedl hlas uprostřed ticha.
"To byla lež," řekl, "neměl jsem syna. Ten, kdo byl zván tímto jménem,je zapomenut. Jeho krev byla bledá a nepocházela z hurónských žil. ZlýČippevas ošálil mou ženu. Velký Duch řekl, že rod Wissentušův mávymřít. Blaze tomu, kdo ví, že zlo jeho rodu umírá zároveň s ním.Domluvil jsem."
Řečník, byl to otec bázlivého indiána, se rozhlédl, jako by hledal vočích posluchačů souhlas se svým stiocismem. Ale přísné zvyky jehonároda byly příliš krutou zkouškou pro slabého starce. Výraz jeho očíodporoval jeho obrazné a chvástavé řeči, a každý sval jeho vrásčitétváře byl stažen bolestí. Chvíli stál a těšil se z trpkého vítězství,ale pak se obrátil, jako by nesnesl lidský pohled, zahalil si tvářpřikrývkou a vyšel nehlučným indiánským krokem z chaty, aby hledal vústraní svého příbytku soucit u své ženy, právě tak staré, opuštěné abezdětné.
Pokud znáte film s Daniel Day-Lewisem a neznáte knihu: Zhruba vpolovině filmu, v okamžiku, kdy zemřela jedna z hlavních postav (kterázemřít neměla), jsem se v kině protáhl s pocitem, že se dívám na film,který neznám a že nemám absolutně tušení jak to dopadne. Stručně. Poslední "Poslední Mohykán" je filmován současným stylem a považuji ho za film knihou pouze "inspirovaný".
Co se mi na knize z roku 1953 nelíbí: Některé pasáže jsou KRÁCENÉ (vporovnání k překladu, který mám já). Například, kyž se cestovatelédostanou k polorozpadlé pevnosti v lesích, vypráví Sokolí Oko, jak utéto pevnosti bojoval s Mohykány proti dvojnásobné přesile (a že se napahorku neleží zle, přestože to je vlastně hromada lidských kostí).Tato kniha toto vysvětlení neobsahuje. Nebo když Magua přesvědčuje svédruhy co mají udělat, popisuje překlad KOD, jak Magua hovoří o smrtijednoho ze svých druhů, doslova předvádí jeho smrtelný zápas na větvistromu - tuto zmínku verze z roku 1953 neobsahuje. Neobsahuje takésnahu Davida navázat hovor z Maguou v první kapitole, je výrazněstručnější v popisu delawarského patriarchy, atd., atd.
Je pravdou, že se J. F. Cooper občas velmi "rozkecává" v popisu a dokážedetailnímu popisu osoby nebo místa věnovat několik stran. Editoři měliv roce 1953 pravděpodobně pocit, že je to velmi rozvláčné a krátili. Já jsem na cooperovu rozvláčnost, popisnost a barvitost zvyklý,nicméně uznávám, že si člověk, kterýPosledního Mohykána nezná, může tento překlad klidně přečíst a budespokojen. Navíc se v současné době prodává pouze převyprávěnáverze Posledního Mohykána. Překlad z roku 1953 bude stále přesnější.
Napište mi do diskuse nebo pošlete soukromou správu, pokud máte zájem.V antikvariátu jsem zaplatil 80 Sk, za stejnou sumu ji nabízím. Jenosobní odběr (jsem v BA).
P.S. Perličkou na konci knihy je doslov Jana Kloboučníka, odpovídajícíobdobí tvrdé normalizace, které v té době u nás panovalo. Nedá mineocitovat jeho poslední odstavec: Ne! Nikdy! Synové této země, poučenihistorií Mohykánů a posíleni příkladem Sovětského svazu i svou jasnícíse budoucností, o žebrácké holi před branami Wall Streetu nikdy státnebudou!
Aktualizace 16:55: Štastná nová majitelka si už knihu odnesla. Viz. diskuse.
