Úvod do děje: Vesnice vysoko v Himalájích, která nikdy nevypěstuje tolik obilí, aby uživilo všechny po celou zimu. Proto musí obilí vyměňovat. Každoročně odchází na dalekou cestu karavana se solí. Dlouhá léta ji vedl jeden starý vůdce, po něm ji měl vést jeho syn. Jenže syn tragicky zahyne a nechá po sobě pouze osmiletého chlapce. Starý vůdce nechce svěřit velení karavany nikomu mimo svou rodinu. Po dlouhých diskusích nakonec vyráží z vesnice karavany dvě. V tu chvíli máme za sebou asi první třetinu filmu a vydáváme se na cestu.
Je překvapující, jak může být zajímavý a atraktivní film, který není o ničem jiném, že nějací vesničané potřebují koupit obilí (kdo čeká v exotickém prostředí akční a bojové scény, bude určitě sklamán). Karavana je totiž vztahový a pocitový film a její síla je v jednoduchosti. V situaci, kdy vesnice nebude mít co jíst, pokud nenakoupí obilí, se stává z úspěchu karavany ta nejdůležitější věc na světě. O nic jiného pak ani nemůže jít.
Kdybych měl rychle říct, co se mi na Karavaně vlastně líbí, hovořil bych v tuto chvíli poněkud chaoticky (i když zvuk a kamera jsou absolutně výborné - film nedostal Césara pro nic za nic - zmínil bych například zajímavý pohled na padající kameny). Mám z filmu „takový plný" pocit. Líbí se mi momenty, kdy je vidět, že dědeček má svého vnuka doopravdy rád. Okamžik kdy se chlapec ptá, kdy se znova narodí jeho otec a dychtivě se při nakloní na stůl. Chvíle, kdy vyzvídá na svém strýčkovi, jak „opouští své tělo". Moment, kdy se starý vůdce ptá stejně starého přítele, jestli ten most vydrží, od mu odpovídá: „Ty se ptáš mě?" a oba se tomu společně smějí. V těchto chvílích jsem měl při sledování Karavany pocit, že se dívám na opravdové lidi s opravdovými pocity. Karavana je velmi lidský film.
Karavana je film o neuvěřitelné odvaze. Odvaze převzít zodpovědnost. Odvaze přiznat chybu. O odvaze překonat sám sebe (i svůj zármutek). Odvaze nechat věci plynout. Karavanu mohu pouze doporučit každému, kdo chce být vedoucím svého týmu, řiditelem své firmy, pánem svého života. Na konci filmu zazní věta: „Každý skutečný vůdce je vždy nejdřív ..." Tato věta je velmi moudrá a pravdivá (a nikdy, na žádném semináři, ani od žádného řiditele, jsem ji neslyšel takto definovat, NIKDY).
Nedopovím, podívejte se na Kravanu sami. Ukázka z filmu je na http://www.youtube.com/watch?v=FoLfzIzjmUI (obraz je deformovaný, protože film je širokoúhlý).
P.S. Na několika místech se objevuje náznak velmi jemného humoru, například, když dědeček vypráví vnukovi, že na tomto místě mu levhart zabil dva jaky, vydá divoký výkřik a dodá: „Tohoto výkřiku se levhart lekne," a chlapec odpoví: „Dědečku, toho se lekne každý."
P.P.S.1. Celou dobu uvažujeme nad tím, kdo má vlastně pravdu, jestli starý vůdce nebo mladý schopný vůdce. Celou dobu si říkáme, kdo z těch dvou se vlastně zatraceně mýlí. Závěr je do jisté míry překvapivý, ale na druhou stranu velmi moudrý a pravdivý (a souvisí s větou, kterou jsem nedokončil). P.P.S.2. Tibeťané jsou velmi pěkní lidé (zejména představitelka hlavní ženské role Lhakpa Tsamchoe - hrála už ve filmu 7 let v Tibetu).
