Jak přežít tropická vedra

Nezapomenu, jak jsem poprvé letěl letadlem. Bylo to do Dubaje. Po euforii z letu jsem vystoupil z letadla, prošel letištní halou, pohyblivé dveře se přede mnou otevřely a já narazil do stěny horkého vzduchu. První vás napadne, že to vedro snad ani nevydržíte. Máte dvě možnosti. Buď budete hledat klimatizované haly, ležet u ventilátorů, sypat si do nápojů led a stále myslet na to, jaké to je hrozné nebo si řeknete, že domorodci tak žijí celý život a ani jim to nepřijde. Já si vybral druhou možnost. Krok číslo jedna tedy je: Nemyslet na to, že je vedro. Je to zřejmě nejpodstatnější krok ze všech (paradoxně je pocení také záležitostí psychiky). Vsugerujte si, že toto je vaše přirozené životní prostředí a je vám fajn. Vím, že se to snadno řekne a pro někoho to bude nepředstavitelné, ale je to tak. Je vám teď vedro? Dobře, v první řadě se uvolněte. Přestaňte se ovívat! Ovívání je fyzická činnost a bude vám po něm tepleji ještě víc! Neopírejte se o opěradlo vaší židle! Narovnejte se na té židli! Košile se nebude tolik dotýkat vaší pokožky. A dýchejte klidně. To je základ. Pak tu máme kroky 2 až 6.

2) Strava, nápoje. Když jsem byl poprvé v Řecku (asi před patnácti lety), zafixoval jsem si z průvodce pasáž, jak přežít vedra: "Nejezte těžká jídla. Konzumujte hodně ovoce. Vyhýbejte se přímému slunci. Pijte vodu." Pokud si uvědomíme, že na Slovensku aktuálně JSOU subtropické teploty, není důvod, proč bychom neměli jednat stejně. Já se ráno docela dost nasnídám, přes den jím zásadně tak, abych nebyl přejedený. Už roky kupuju v tomto čase červené melouny, jedenáctikilový zlikvidujeme za den, dva, v nejhorším případě za tři (z nějakého záhadného důvodu se voda obsažená v ovoci v těle drží nejlépe). Už roky pijeme převážně čaj. Ráno zaliju dvoulitrový džbán, zalévám minimálně jednou, často i dvakrát nebo třikrát. Sypané čaje, nearomatizované, neslazené. Vůbec nevadí, když čaj vystydne, studený pu-erh je velmi osvěžující. Čaj je výborný, když si chci po jídle propláchnout ústa (začal jsem to dělat já, dnes to doma děláme všichni).

3) Chování. Skutečnost, že mi vedro nevadí, neznamená, že musím zbytečně chodit na přímé slunce. Naopak. V tropech a subtropech jsem odpozoroval, že se obyvatelé vyhýbají slunci, jak jen to jde. Fakt, že lidé dokáží přežít v místech se čtyřicetistupňovými teplotami, spočívá hlavně v tom, že dokáží nalézt místa s příjemnou teplotou (v Abu Dabí mi ukazovali "větrnou věž" - několik metrů vysokou kontrukci, která svisle visícími plátny sváděla vánek na podlahu stanu, kde už bylo docela příjemně). Takže když jdu v Bratislavě po ulici, vybírám si stranu se stínem. Když stojím na zastávce MHD, stoupám si do stínu. Vyhledávám místa s vánkem. A v MHD si ve vedrech zásadně nesedám. Sednout si, znamená zahřívat hýždě, záda a mít na sobě přilepenou košili a kalhoty. Naopak, když rovně stojím, košile i kalhoty na mě "visí" a pokud jsou navlhlé, mohou dokonce i uschnout. Obvykle si stoupám do střední části autobusu, kde je průvan, oběma rukama se držím tyčí nad hlavou (mohou mi schnout rukávy a boky). Říkám si, že je mi fajn, dýchám zvolna, relaxuji a většinou mi také fajn je (vím, že to napsané tak nevypadá, ale ono to doopravdy funguje). Pokud mám na zádech ruksak a pokud to jde, položím ho pod sebe na sedadlo, aby mi zbytečně nezahříval záda.

4) Oblečení. Jsem člověk, který se docela dost potí. Před lety jsem si v jednom indickém obchodě koupil bavlněnou košili. Čistá bavlna, stejný materiál, ze kterého měli sárí. Úžasná košile. Tenká, ale v zimě izoluje. V létě izoluje také a velmi rychle schne. Naučil jsem se si košili nezastrkávat do kalhot a nechat ji volně viset. Schne rychleji. Účelem není nepotit se. Účelem je odvádět pot tak, aby byl člověk co nejvíc suchý, případně, aby co nejrychleji oschnul. Před třemi lety jsem naběhl do Prahy do etno obchodů za účelem nalézt podobné košile. Koupil jsem si jich asi deset (cena cca 300 Kč za jednu, Made in Nepal) a ve volném čase nenosím nic jiného. Přestože jsou to košile s dlouhým rukávem, dají se nosit v libovolné teplotě. Nespálím se, rychle schnou, na přímém slunci je pod nimi chladněji. Podobně fungují obleky Arabů. V Dubaji jsem neodolal a koupil si takovou tu dlouhou košili, co je až po zem a co se jmenuje dishdasha. Na rozdíl od jiných turistů, kteří si ji na sebe navlékli jen v soukromí domova, jsem v ní několikrát vyšel na ulici (jak v UAE, tak v Bratislavě). A vůbec to není špatné (pokud pominete všeobecný zájem, který vyvoláte v "električke"). Proto dokonce ani kalhoty nemusí být v pětatřicetistupňovém vedru zlá volba. Zahalují také až po zem a když se nelepí na tělo, nemusíte se v nich ani moc potit.
Samostatný bod je obuv. Už dávno jsem ve volném čase přešel na trekingové sandály. Protože je nenosím naboso a nechtěl jsem vypadat jako pitomec, začal jsem si do nich kupovat speciální krátké trekingové ponožky a zjistil, že v pětatřicetistupňovém vedru se dokází i poměrně teplé ponožky snést. Ještě jednou - není podstatné, kolik toho na sobě máte, ale jak efektivně to dokáže izolovat a odvádět pot (extrém byl, když jsme na Srí Lance nosili v terénu vysoké trekingové boty, které, přestože je běžně nosím v mrazech a ve sněhu, výborně odvádí vlhkost a proto jsou snesitelné i při vysokých teplotách v tropech).

5) Využívejte pozitiva. Když jsme byli dlouho někde, kde je hodně teplo, zvykli jsme si. Konec konců, potit se je pro pleť zdravé. Pamatuji, jak mě na Srí Lance zaujalo, že nevidím domorodce, který by měl suchou pleť nebo se mu loupala. Byli jsme tam skoro tři týdny a za tu dobu mě úplně přešla rýma. Kapesník jsem nepotřeboval ani jednou. Vysoká teplota a vysoká vlhkost vzduchu. Podobné je to i dnes. Nemáme sice přímo tropickou vlhkost vzduchu, máme však v bytě dvacet akvárií nebo miniakvárií a to stačí. Pamatuji, jak jsem před lety pracoval v kanceláři s klimatizací a neotevíratelnými okny. Hrozné. Venku bylo vedro, uvnitř chladno a mě teklo z nosu. Proto v zásadě odmítám klimatizaci. Nedávno jsem se podíval na ventilátor, který jsem kdysi koupil, zhodnotil množství prachu na něm, uvědomil si, jaké množství mě neznámého života v něm bují, představil si, že když ho zapnu, tak se to na mě všechno vrhne a odnesl ho k odpadkovým kontejnerům u našeho domu (kde si ho někdo vzal). Snaha za každou cenu s vedrem bojovat, není dobrý nápad. Přizpůsobit se je lepší (proto jsem například chtěl auto bez klimatizace).

6) Buďme realisté. Samozřejmě, že jakákoli fyzická aktivita v pětatřicetistupňovém vedru způsobí, že se z vás bude lít jako z konve. Počítejte s tím. Pokud to jde, osprchujte se. Mějte připravená (i v práci) rezervní suchá trička nebo košile. Já měl například v práci ve skříni oblek, který jsem si před schůzkou oblékl a po schůzce ho zase sundal (dodnes to tak dělám). Není špatné mít připravený ručník a pokud jste mokří jako myši a nemůžete se osprchovat, alespoň se někde svlékněte, vytřete do sucha a oblečte si suché oblečení. To je možné vždy a všude.

Závěr. Nevadí mi zima, nevadí mi ani vysoké teploty. V letech minulých, kdy bylo venku 37 stupňů a mnozí moji kolegové z toho "umírali", jsem tvrdil, že jsem v pohodě a tyto teploty mi vpodstatě vyhovují (dobře, mám limity, například jednou jsem jel na Krétě na motorce, říkal si, že je nějaké teplo a dodatečně zjistil, že ten den bylo přes čtyřicet stupňů). Konec konců, kdyby doopravdy bylo nemožné se přizpůsobit, nedokázal by v tropických a subtropických oblastech pracovat vůbec nikdo :).

P.S. Původně jsem chtěl tento blog napsat už loni, než jsem se však k němu dostal, vedra skončila.
P.P.S. Když jsem začal psát, byl jsem po koupeli a měl mokré čelo. Potil jsem se. Uvolnil jsem se a v tuto chvíli jsem už úplně suchý :).