V pátek před onou sobotou mě napadlo, že bych mohl v rámci přípravy na večeři učinit drobné úpravy zevnějšku. Žaneta držela v tajnosti, kam jdeme, nicméně naznačila, že oblek nepotřebuji. Rozhodl jsem se tedy zajít alespoň k holiči. Se sestřihem, který byl ve finální fázi o něco kratší, než jsem původně zamýšlel, jsem přemýšlel, co dál. Na tomto místě třeba vysvětlit, že mě už nějakou dobu štvaly vypadnuté plomby ze stoliček pravo nahoře. Díry po nich se stále musely čistit, bylo to citlivé, navíc jsem měl jít druhý den na večeři pro dva ... a vůbec. Zašel jsem konečně k zubařce. Ta mi studuje chrup, rýpe se v nervech. "Bolí to?" "Ne." "To je zlé, ten zub je mrtvý, je tam infekce." Mává mi před očima dva roky starým rentgenovým snímkem, že už tehdy to nestálo za moc a plombovat zub možná byla chyba. "Trháme? Přemýšlejte." Přemýšlím. Když už tam ležím: "Dobře. Trhejte."
Přicházím domů a pokouším se o úsměv. Pravda je, že s umrtvenou pravou polovinou xichtu to není optimální (doslova cítim studený vzduch v umrtvené pravé nosní dírce). Vysvětluju, že dnes jen kašovitou stravu a když se nic nezanítí, můžu zítra večer v levé polovině čelistí dokonce i žvýkat. Jdu si koupit bylinky, dezinfikuji a dezinfikuji. Ještě, že máme doma hodně banánů. Večer telefonuji s kamarádem v Praze. Směje se, že mu tento týden také trhali zub a spolykal tolik prášků proti bolestem, jak už dlouho ne. Říkám, že jdu zítra s Žanetou na večeři. "Jo, už jsem o tý akci slyšel." říká on. "Ale ne od Žanety, od někoho dalšího." Po položení telefonu se Žanety ptám, jak to, že o tom Doug ví. "Asi si to s něčím plete." odpovídá. Jdu spát a cpu do sebe prášky proti bolesti.
Ráno je fajn. Otok není, bolest se nezvětšila. Žanetě už od rána volali dva lidé. Bere si to někam do pryč. Pak zvoní telefon, koukám, Ivan (jeden z velmi starých členů Karolíny SDC Bratislava). Říkám si, že to je divné a začínám pojímat podezření, zda má žena něco neorganizuje. Ve čtvrt na tři má přijet má matka, Žaneta ji jde vyzvednout. Divím se, že jí to trvá tak dlouho. Běžně je z autobusovej stanice do deseti minut u nás. Že by měl autobus takové zpoždění? Nakonec máma doráží, máme čas do půl šesté. Žaneta říká něco, že stačí odejít v šest. Zuzka (dcera - 12 let) oznamuje, že se má sejít s kamarádkami na Štrkovci. Odchází. "Počkej, dám ti klíče." slyším ženu na chodbě.
Máma balí prťata, jdou prý s Peťom a Julkou (žanetin bratr + jeho manželka) na nějaké dětské představení. Chvíli jsme dokonce s Žanetou doma sami (vzácné). Oblékáme se, Žaneta vyjadřuje lítost, že jsem si včera oblékl jednu fialovou košili a dnes už si ji vzít nemohu. Jsem překvapen, protože mám takových košil hromadu (v různých barvách) a Žaneta nikdy nevyjádřila k této jedné žádný bližší citový vztah. Prý by se jí hodila k šatům. Hm.
Asi ve čtvrt na sedm zvoní telefon. Vidím, že volá Táňa (Karolína SDC Bratislava). Máme s manželkou stejné mobily a já si omylem dal do svého pouzdra ten její. Žaneta zvedá telefon a říká: "Už vyrážíme." Začínám cosi tušit. Navíc si beru si klíče a nerozumím. Na místě, kam odkládáme klíče, jsou všechny klíče, které máme. Zuzka si s sebou žádné nevzala. Ptám se Žanety. "To je v pořádku, zavolá nám." reaguje. Cestou po schodech dolů však z reakcí manželky dospívám k názoru, že to asi nebude jen tak "večeře pro dva". Trvá na tom, že mi zaváže v oči už v autě, abych neviděl, kam jedeme.
Nějakou dobu jsem se orientoval. Poznal jsem Račianske mýto, když však u YMCA zabočila doprava a projela tunýlkem, byl jsem v tahu. Tuto mapu Bratislavy v hlavě nemám. Sedím poslepu a přemýšlím nahlas: "Že tam budou lidi z Karolíny, to je mi jasné. Jen nevím, jestli tam nebude náhodou taky máma, Zuzka a prťata." Žaneta mě přesvědčuje, že je to blbost. Že Zuzka je s kamarádkami a máma s prťaty v divadle. Představte si, že jsem jí to v té chvíli uvěřil.
Asi po deseti minutách vystupujeme. Vede mě za ruku. Lehce stoupáme. Někam vstupujeme. Zborové: "Veľa šťastia zdravia" ... bylo jich tam něco přes sedmdesát. Včetně starých členů Karolíny, které jsem neviděl ani nepamatuju. Včetně mámy, Zuzky, prťat, Peťa, Julky a žanetiných rodičů. Když se za jedním člověkem vynořil Slamák (můj nejlepší kamarád z Prahy), vyskočila mi do mysli krásná slovenská fráze: "skoro som spadol z nôh".
Poté, co jsem udělal kolečko a potřásl si rukou skoro se všemi přítomnými, mi došlo, kde jsem. Na intrácích v Mlynskej dolině, v tělocvičně na bloku E. Tam, kde už několik let máme klubové večery. Neuvěřitelné :).
Několik fotografií (autor Ľubo Horňák)
Víc fotografií.
Postupně se dozvídám pozadí. Žaneta toto plánovala už od jara. V rámci naší mailové konference byla vytvořena speciální skupina oslava@karolina.sk (což znamená "všichni, ale bez Ščobáka"). Žaneta poslala v pátek v noci Dougovi mail, ve kterém ho "zdrbala", že mi to málem prozradil. Slamák mu nepomohl, naopak mu depresi prohloubil, když ho seřval, že jí píše omluvné maily (máme s Žanetou stejný počítač). Veškeré potřebné věci Žaneta nakupovala postupně a skladovala u kamaráda ve sklípku. Máma přišla pozdě, protože ji z Prahy vezl Slamák a nejeli na Autobusovú stanicu, ale do Dúbravky. Lidé z Karolíny se vyjádřili, že bylo dost těžké kolem mě chodit každou středu a mlčet :). A Slamák se rozhodl mě objednat předplatné nových squarových nahrávek (existuje firma v Kentucky, která distribuje nové squarové nahrávky do celého světa). Když jim vysvětlil, co chce, rozhodli se mi to dát zadarmo, jako dárek od nich (trochu se známe). Pam potom Slamákovi napsala: "P.S. A co vlastně dáš tomu Jirkovi za dárek?"
V rámci večera a mého callerování se Slamákem natočila Zuzka zřejmě nejbláznivější video, které jsme zatím ze square dancingu udělali. Bea vzala do druhé čtverylky manžela, který si z cca sedmdesáti požadovaných figur vybavoval přibližně deset a stálo to za to :).
Diskuse před mým vstupem do sálu:
"Žaneta do scénáře napsala, že máme navodit atmosféru restaurace."
"Můžeme cinkat příbory o talíře."
"Jo, těma plastovýma vidličkama o ty plastové talíře!"
Jeden člověk si mě v průběhu večera odtáhl stranou a řekl mi, že mám naprosto úžasnou manželku. Po důkladné analýze svých pocitů a dojmů s ním absolutně souhlasím.
No a jak dopadl náš "romantický večer ve dvou"? Slamák u nás samozřejmě spal. Takže jsem byl připraven na soukromý večer se svojí krásnou ženou a nakonec skončil v jedné posteli se svým nejlepším kamarádem :).
Několik dalších fotografií na webu Karolíny SDC Bratislava.
