... na hranicích s Rakouskem a Maďarskem. Výborná poloha. Jako člověk z Prahy oceňuji, že tu je permanentně o čtyři nebo pět stupňů tepleji (líbí se mi, když v zimě foukne teplý fén přes Alpy a najednou máme na Nový rok třeba patnáct stupňů). Z jakéhokoli okraje dojedete veřejnou dopravou do centra přinejhorším za půlhodinu (ale spíš rychleji). Co by za to obyvatelé mnohých větších měst dali.
Před lety zajely do Bratislavy moje máma a babička. Neměl jsem tehdy čas se jim věnovat, šly do města a jejich dojem byl rozpačitý. Nenašly historické centrum. Za nějaký rok nebo dva tu byly znova, tehdy jsem si čas našel a provedl je. Byly nadšené. Zjistily, že historické centrum existuje a stojí za to (jen se musí umět najít). Moje obvyklá trasa vede z Primacionálneho náměstí, přes Rolandovo náměstí, k SND, po zámeckých schodech na hrad, zpátky dolů, přes most s výtahem na UFO restauraci (restaurace nestojí za moc – vyhlídka ano), se závěrem v sadech Janka Kráľa. Podle času a možností se dají vidět gobelíny, historická expozice v Michalské bráně nebo muzeum hodin (když byla otevřena Pokladnice na hradě, ukazoval jsem všem Moravanskou venuši). Podle mě to stačí. Pokud se nedívám na Bratislavu jako turista, ale jako obyvatel, říkám si, že je kam jít, je co vidět (zdaleka jsem nevyjmenoval všechno) a komu je málo, může vždy vyrazit vlakem do Vídně. Za 14,60 má zpáteční lístek a celodenní dopravu ve Vídni. Tolik ke kultuře.
Když se bavím s přáteli ve Vídni, docela závidí, že mohu jít nakupovat vpodstatě kdykoli. Že za deset minut dojdu do obchodu otevřeného každý den do deseti večer, že když na to přijde, jsem za čtvrt hodiny v nákupním centru s multikinem. Že máme v Bratislavě dva hypermarkety otevřené 24 hodin nonstop, že můžeme nabrat benzín kdykoli, protože téměř všechny benzínky mají otevřeno celou noc. Když porovnám sortiment, který koupím ve Vídni a v Bratislavě, necítím se být diskriminovaný. V Bratislavě seženu (až na několik speciálních sýrů) z potravin vše, co chci (potraviny člověk kupuje přeci jen častěji než televizi nebo oblečení). Vím, co který bioobchod nabízí, docela blízko mám supermarket s potravinami z Japonska nebo Koreje. Stačí.
Často se to nezmiňuje, ale Bratislava je mladé město. Dvacet tisíc vysokoškolských studentů v čtyřistatisícovém městě udělá své. Projeví se to na atmosféře. Bratislava nepůsobí konzervativním dojmem. Není snobská. Je moderní. Ale přitom lidská. Už dlouho jsem přesvědčen o tom, že hlavní rozdíl mezi Čechy a Slováky (zevšeobecněně) je v prioritách. Pro Čechy to je vzdělání, pro Slováky rodina. Pokud je pro mě důležitá rodina, nemohu být elitářský (rodina je často početná a ne všichni její zástupci mezi „elitu“ patří). Zůstávám "normální". Tato normálnost mi je sympatická.
Bratislava je docela úspěšné město. Minimální nezaměstnanost (v roce 2009 jsem registroval údaj okolo tří procent), vysoká životní úroveň. Druhý nejbohatší region (po Praze) z regiónů všech postkomunistických zemí, které vstoupily do EÚ (ano, je to dané tím, že mnohé celoslovensky působící firmy mají své sídlo v Bratislavě a odvádí daně právě v Bratislavě - to samé se však dá říci o hlavních městech všech zemí). Procestoval jsem doopravdy kus Evropy a jsem přesvědčen, že Bratislava aktuálně nabídnutou životní úrovní zásadně nezaostává za průměrem EÚ (nemusíme se hned porovnávat zrovna s Londýnem). Navíc má (s Vídní za dveřmi) potenciál dalšího rozvoje. Když si jen uvědomíte, kam (a hlavně odkud) jsme se dostali za poslednich dvacet let ...
Kamarád z Německa s Dunajem a u Devína
Kamarád ze Švédska na UFO restauraci
Stručně. Bratislava splňuje všechny predpoklady "místa příjemného pro život". I po sedmnácti letech se mi v ní žije dobře. A není to jen tím, že v ní mám rodinu a přátele.
Dodatek: Toto je pozitivní článek. Nezmínil jsem vzhled Hlavnej stanice, nepřemýšlel nad vlakovou stanicí v Petržalke, která po půlnoci vypadá jako „město duchů“, nad kácením stromů za účelem nové zástavby, nechtěl uvažovat nad rezervami, které máme v pouliční kriminalitě vůči zahraničním návštěvníkům. O negativech vím. Na druhé straně si už léta uvědomuji také to dobré. Pomáhá mi to zůstat pozitivně naladěn a myslím, že oprávněně. Kamenujte mě, že jsem takový cvok, ale doopravdy si to myslím.
