21. aug 2013 o 18:45 (upravené 21. aug 2013 o 18:59)
Páči sa: 1xPrečítané: 942x
Praha 21. 8. 1968: Máma se potřebovala vymluvit ...
... dnes mi telefonovala a vzpomínala. Střípky: Celou noc se budili na to, jak nám nad hlavami létají letadla (bydlíme na přistávací trase letiště v Ruzyni). Její mladší bratr a můj strýček, tehdy nenapravitelný nadšenec, u toho musel být (přestože absolutně neměl jak pomoci), utíkal k rozhlasu a schovával se v podchodech. Dědeček pracoval v České televizi jako rekvizitář. Lidé tehdy ztěžovali Rusům orientaci a ničili orientační cedule. Dědeček začal před budovou odstraňovat ceduli s nápisem Česká televize. Kdosi šel okolo a ptal se: "Co děláte?" Pak se podíval, s čím dědeček zápasí a pomohl mu. Babička, která v té době pracovala v jeslích, měla utkvělou představu, že maminky budou potřebovat i v ten den dát děti do jeslí, přivstala si a šla do města pěšky. Na Železničním mostě stály ruské tanky, všechno to na ni mířilo a ona, rozklepaná, musela most přejít. Maminčina dobrá známá hlásila pro jedno regionální studio Českého rozhlasu. U mikrofonu byla do posledního momentu, kdy už v budově byli Rusové. Museli ji odnést ...
... i se židlí. Roky pak pracovala jako uklízečka v nemocnici a k mikrofonu se dostala až po revoluci. ■ Máma šla taky pěšky do práce (nic nejezdilo), pustili je dřív, nakoupila, co se dalo, svázala to cípy baloňáku a nesla domů jako ranec na zádech. Protože byli všude Rusové, vzala to opuštěnou polní cestou přes Jinonice. Ale i tam se proti ní objevil ruský tank. ■ Táta se objevil po týdnu. Máma byla šťastná, protože celou dobu nevěděla, co s ním je.
Tento text nemá jiné ambice, než doplnit několik vzpomínek k tomu, co se před 45 lety stalo.
