Rozdíl v dechu

Důvod je jednoduchý. Sulík v tomto videu (a tipuji, že nejen v něm) nepracuje s hlasem. Není nadechnutý, necítí tlak na bránici, jeho hlas nezní. Naopak, působí ploše, nevýrazně, fádně. Paška je na tom o poznání lépe. Není sice nadechnut naplno a určitě by dokázal "zaznít" ještě lépe, jeho plíce však během jeho řeči obsahují podstatně víc vzduchu, než sulíkovy. Paška dokáže ovládat svůj hlas a dech ("správné nadechování se" je m.j. důležité proto, protože díky němu přirozeně vznikají "správné přestávky" na "správných místech"), všiměte si například, jak správně zdůraznil slovo "okamžite". Jeho projev je stručný, ne rozvláčný, jako u Sulíka. Ke konci, se slovem "ďakujem" je možné vycítit, jak přesně využil svoji vzduchovou rezervu.

Vím, o čem píšu. Zpíval jsem ve zboru, přes dvacet let calleruji (což obnáší neustálou práci s mikrofonem a zpěv). Když se teď, s množstvím vzduchu které v plicích mám, rozhodnu zazpívat "Skákal pes, přes oves", vzbudím manželku a některé prtě. Když se za monitorem pořádně narovnám, zapřu nohama do země, nadechnu, abych cítil tlak na bránici (pocit tlaku, jako když sedíte na záchodě) a zazpívám stejnou píseň tak, abych se správně nadechoval (a onen tlak na bránici cítil po celou dobu zpěvu), vzbudím všechny, včetně Zuzky, která za běžných okolností spí jako dřevo. Podotýkám, že Sulík při své řeči sedí v předklonu nad lavicí a opírá se o ni - v pozici, která doslova zabraňuje hlubokému nádechu.

Toto jsou všechno věci, které se dají naučit. Výhoda na tréningu bránice je v tom, že je možné ho realizovat prakticky kdykoliv a kdekoliv. Vsedě za počítačem (když se přitom pořádně narovnáte), vstoje v tramvaji nebo ve frontě na cokoli (hluboké nádechy a zatínání bránice zařazuji i do svého ranního protahování v posteli). Prospívá pohyb. V posledních měsících jsem například začal cestou na oběd běhat. Vždy jen tolik, abych se pořádně zadýchal. Snažím se dýchat nosem a kyslíkový dluh řeším ne zrychleným dýcháním, ale snahou nadechnout se co nejhlouběji - až do okamžiku, kdy cítím bolest. Následné vydýchávání se opět snažím zvládnout hlubokým dýcháním. Dobrý tréning na plíce :).

Stručně:
Hlasem je možné dosáhnout hrozně moc. Je možné promluvit tak, že celý sál okamžitě ztichne (pokud nejste politik, bude vám stačit ke štěstí, když vás vaše dítě okamžitě poslechne). Nebo je možné mluvit normálně za rovnoměrného šumění hovorů ostatních. Raději to první.

P.S. Abych byl férový, musím konstatovat, že efekt paškovy promluvy byl navíc umocněn faktem, že všichni (pravděpodobně opoziční) poslanci okamžitě zmlkli. Nevěřím, že by se jednalo pouze o sílu jeho osobnosti. Tipuji, že se jednalo (do jisté míry) o úmyslně vytvářený šum, který měl demonstrovat jejich názor na současného předsedu parlamentu. Trochu hra. Neberme ji až tak vážně.