"Lidé budou mluvit, mluvit a mluvit o svobodě. A když potkají svobodného člověka, budou se ho bát." Jack Nicholson ve filmu Bezstarostná jízda (1969)

Myslím, že Francouzi se bojí jediné věci. Aby si někdo nepomyslel, že uvažují: "Co si o nás pomyslí lidi!"
Kdo mimo zahajovacího ceremoniálu sledoval i dokument o tom, jak se tvořil (vysílali ho na Eurosportu po i před ceremoniálem), nemohl si nevšimnout, že pro tvůrce byla klíčová vzájemná slušnost, zdvořilost a respekt. Už jen toto vyvrací úvahy, že tvůrci chtěli někoho/něco urazit nebo zesměšnit. Ne. Tvůrci si definovali poselství a následně šli velmi důsledně za tím, ho sdělit. Osobně jim za to vstoje aplauduji.

Dnešní společnost dělá jednu častou chybu. Definuje zásady, načež někdo přijde a řekne: "A nebudou ty zásady vadit někomu, kdo má jiný názor?" A společnost ony zásady upraví tak, aby se člověk, který má jiný názor, necítil dotčen. Následně zase někdo přijde a upozorní, že by se to mohlo dotknout někoho jiného a společnost si zase sedne a zase zásady upraví. Pár takových cyklů a původní vyhlášení nebude definovat téměř nic. Francouzi se této chybě vyhli.

Pokud Francouzi udělali někde chybu, pak v komunikaci svých sdělení. Když komunikujete něco nestandardního bez vysvětlení proč to tak je, co to je a jak to chápat, často narazíte. Lidé to pochopí jinak a vy strávíte dlouhou dobu vysvětlováním. Mám zkušenost, že mnohem lepší je nestandardní sdělení doplnit detailní, lidsky psanou legendou. Kontroverze jsou pak minimální. Kdyby Francouzi televizním komentátorům dodali podrobný manuál vysvětlující co má která scéna přesně zobrazovat a z čeho vychází, předešli by nedorozuměním. Drobnost jako příklad: Na úvod, v pařížských kanálech, pluje za loďkou krokodýl. Vypadá to nereálně, opak je však pravdou. Krokodýla nilského odchytili v pařížském podzemí v roce 1984 (zřejmě byl někým vypuštěn). Dostal jméno Eleonore, žil dalších 37 let a dorostl víc, než 4 metrů.

Zpět k citátu z nadpisu. Francouzi jsou svobodní lidé a ukázali nám, jak to vypadá, když se svobodní lidé rozhodnou prezentovat svoji svobodu. Kdyby k zahajovacímu ceremoniálu dodali televizím legendu, vygumovali by 85 % všech námitek, strachu a pobouření. Ok. Měli svoji svobodu lépe vysvětlit (ve filmu Bezstarostná jízda také vzniká konflikt stykem dvou absolutně odlišných světů). Nekritizoval bych je však příliš tvrdě. Zahajovací ceremoniál v Paříži 2024 byl extrémně náročný, skropený deštěm a téměř bezchybný. Pokud mám kritizovat, pak zmíním kankán, který neměl stoprocentně zesynchronizované pohyby s hudbou a hudba nezněla v online přenose bezchybně. Nebo vystoupení Lady Gaga, které hodnotím pouze jako "dobré". Na druhou stranu bylo piano hrající v dešti a tisíce dalších účinkujících, kteří bez ohledu na vodu padající z nebe tančili, zpívali, sportovali a vydávali ze sebe maximum. Céline Dion bez ohledu na svoji nevyléčitelnou nemoc stála na Eiffelovce a zpívala ze všech sil. Zinedine Zidane převzal pochodeň a podával si ruku se sportovci, kteří zcela volně, neorganizovaně stáli ze stran pódia a fotili si selfie. A Amelie Mauresmová ji nesla po nábřeží a tleskala si přitom s obyčejnými lidmi, kteří jí aplaudovali. Pokud toto nejsou svoboda a volnost, tak co je?