Pokud nepočítám jednoho opilce na beániích Ekonomické fakulty, a jednoho pána, se kterým jsem měl polofyzický konflikt po představení "Mandarínková izba", nikdo nikdy neměl za 15 let vážně míněné negativní narážky, že jsem Čech. Ani v práci, ani mezi přáteli (to už vůbec ne), ani na cestách, ani v autobuse nebo tramvaji, ani v obchodě, ani v restauraci, ani na tomto blogu (za víc než dva roky a 130 příspěvků). NIKDE.
Myslím, že to, jak lidé reagují, záleží v značné míře na osobnosti každého člověka. Na tom, co si o něm lidé pomyslí v okamžiku, když otevře pusu. Pokud Čech (Rus, Angličan, kdokoli navenek se od Slováků vizuálně neodlišující) píše, že cítí kyselé pohledy, že dostává negativní reakce, může to být i proto, že se dotyčný chová namyšleně, arogantně a svoji "odlišnost" nebo případně "nadřazenost" dává najevo (nebo tím, že se tak cítit CHCE). Zažil jsem před mnoha lety jednu cestu stopem, kdy mě vzal pár: Čech, Slovenka - dotyčný Čech svoji ženu několikrát ohodnotil jako: "ty blbá Slovenko", na což jsem jen nechápavě zíral. Dokážu pochopit, že takovýto "blbec" po svém příchodu do jakékoli cizí země vzbudí antipatie a následně bude hodnotit dotyčný národ jako "netolerantní" nebo "rasistický".
Vtip: Baví se za socialismu řiditel New Yorské a Moskevské filharmonie. Řiditel moskevské říká: "My vůbec nejsme rasisté. Máme například ve filharmonii přesně 31 Židů. Kolik máte Židů ve filharmonii vy? Řiditel té New Yorkské se poškrábe po hlavě: "Víte, že ani nevím?"
Od dost Slováků jsem už slyšel, že dočetli knihu a vlastně neví, jestli byla slovensky nebo česky. Jsem na tom stejně (například až teď jsem zaregistroval, že autorka blogu "Slováci, proč nemáte rádi Čechy" píše česky).
Myslím, že vztahy Slováků a Čechů jsou dobré.
